Radomír Šimůnek - září 2004

Své první vážnější kroky v cyklokrosu jsi dělal v týmu BEN Car Praha, v táborském Budvaru, poté jsi odešel na „volnou“ nohu do MEZ Team Belgium, nyní budeš reprezentovat Author. Můžeš porovnat přípravy na sezonu v jednotlivých týmech? V čem nejzákladnějším se lišily?

Jak v Budvaru, tak v Authoru byly přípravy velmi kvalitní, ale letos byla asi ze všech nejlepší. Je pravdou, že na tréninku sice hodně záleží, ale rozhodující jsou výsledky v závodech. Letos se na sezonu obzvlášť těším.

Nyní trénuješ jak v oddíle, tak v reprezentaci pod trenérem Petrem Kloučkem. Zasahuje do tréninkového procesu i tvůj otec?

Vše konzultuji s tátou. Na štěstí pro mne mají oba dva většinou stejné názory, takže nemusím řešit žádné dilema.

Letos pojedeš poslední rok mezi U23. Česká republika bude mít silný tým. Očekává se od vás medaile jak z ME, tak z MS a ne jedna. Je to reálné?

Reálné to je. Myslím si, že především s Bíničem vytvoříme velmi silné duo, ale je potřeba počítat nejen s Belgičany, ale prakticky s kýmkoli. Uprostřed sezony se najednou někde vyloupne nějaký Francouz, Ital, Polák či Angličan, o kterém vůbec nevíme a vše může být jinak. Přesto jsem však přesvědčen, že letos jsme měli v Authoru suprové podmínky, s nimiž jsem maximálně spokojen. Teď je jen na mne, abych je zúročil. A já prahnu po vítězství více, než kdykoli jindy.

Svoji účast v Budvar Cupu potvrdil italský závodník Pontoni. Co tomu říkáš?

To je super, vinikající tah od pořadatelů. Doufám, že takové jméno ještě více přiláká diváky, fanoušky cyklistiky a také sdělovací prostředky. I pro nás, české cyklokrosaře to bude dobrá konfrontace.

Kdybys sis měl vybrat jen jedno jméno – koho bys nejraději porazil – Pontoniho, Dlaska, Pospíšila či Ausbuhera (případně nějaké jiné jméno), a proč?

Všichni jsou vynikající závoďáci, ale nechci si vybírat konkrétní „skalp“. Já se soustředím především sám na sebe, abych podal co nejlepší výkon a s výkonem byl spokojený především sám, trenér a táta.

Co se ti na cyklokrosu nejvíce líbí, čím tě přitahuje a na druhou stranu – co na něm nenávidíš?

Líbí se mi a přitahuje rychlost, dynamika, musí se i přemýšlet kdy a jak, seskočit, naskočit, jakou zvolit taktiku. Není to o 250 km v tahu kdy se rozhoduje až na posledních 30 kilometrech. To by pro mne nebylo.

Na druhé straně mne mrzí, že nepatří mezi olympijské sporty, že nemá ještě jeden větší vrchol než je mistrovství světa, že není tak populární, jak by si zasluhoval, že se o cyklokrosu dost málo píše v novinách.

Takže ty bys určitě cyklokros na olympiádu zařadil…

No jistě! Občas slýchám polemiky jestli na letní nebo zimní, že prý v létě je horko a v zimně sníh – ono už to tak bývá. Ale jednoznačně na zimní. Vždyť trať může být 20 km za městem, kde sněhu je méně. A copak v Táboře sníh nebyl? Bláto a sníh k cyklokrosu patří.

Kdybys nedělal cyklistiku, jakému sportu by ses věnoval?

Dříve jsem hrál fotbal, pak hokej. Dnes bych si vybral znovu kolo, ale jinak – asi hokej. Rád na něj koukám.

Po jakém jídle a pití nejraději sáhneš, když nemusíš brát ohledy na svoji sportovní přípravu?

Z jídla moc velkou vědu nedělám. Samozřejmě v sezoně a přípravě jím zdravě a trochu se omezovat musím, takže určitě bych šel do smažáku s hranolkama no a k tomu co jiného než pivko.