Karel Kaňka úspěšně zvládnul zkoušky na mezinárodního rozhodčího v cyklokrosu, které se skládaly z teoretických a praktických znalostí. Teoretická zkouška proběhla ve švýcarském Aigle, praktickou část pak dokončil v roli hlavního rozhodčího v závodě Superprestige v belgickém Zonhovenu.

Byly k vašemu rozhodování během praktické zkoušky nějaké výtky?

Když jsem se na tuto otázku po závodě mého zkoušejícího ptal, bylo mi řečeno, že je s mým výkonem velmi spokojen. Pouze se mě zeptal, kolikrát jsem dělal hlavního rozhodčího během mého působení jako národní rozhodčí. Bohužel všechny závody v České republice, kterých jsem se poslední roky účastnil, jsou klasifikované jako UCI kategorie a hlavního rozhodčího k nám deleguje přímo UCI, proto jsem neměl tuto možnost a působil jsem pouze v roli zástupce hlavního rozhodčího.

Nezaskočilo vás něco?

Ne, celý závod byl skvěle připraven. Závody Superprestige jsou v kategorii C1 podobně jako vybrané závody Toi Toi Cupu a zajištění celého okruhu, včetně bezpečnostních zon se dalo srovnat se závody Světového poháru. Byla to má první zkušenost s belgickým cyklokrosem, zaskočil mě snad jen divácký zájem. Tím, že diváci platí vstupné, má pořadatel úplně jiné finanční možnosti. Dopoledne nám v Zonhovenu během závodů kategorie kadetů pršelo a foukal silný vítr a přitom na závod přišlo odhadem osm tisíc diváků. Z vyjádření pořadatele počítali během hezkého počasí s dvojnásobnou diváckou kulisou a to se během víkendu konaly v Belgii dva závody. Před závody vycházely celostránkové články v novinách, včetně rozhovorů se závodníky. Velký článek byl věnovaný i Zdeňkovi Štybarovi, který ten víkend naskočil do cyklokrosového kolotoče. Dokonce kategorie kadetů musela být v Zonhovenu rozdělena do dvou závodů podle ročníků narození a v každém z těchto závodů se zúčastnilo přes padesát závodníků. Pro naše pořadatele bohužel, s vyjímkou Světového poháru v Táboře, jsou tato čísla z říše snů.

V čem je podstatný rozdíl být národním a mezinárodním rozhodčím?

Základem je zvládnout angličtinu nebo francouzštinu na výborné úrovni, pak je i bezpodmínečně nutná znalost mezinárodních pravidel. Tím, že naši velmi zkušení rozhodčí nemají jazykovou vybavenost, případně již nesplňují věkový limit stanovený UCI a mladší adepti do sboru rozhodčích nepřibývají, není u nás větší zastoupení mezinárodních rozhodčí. Jinak z funkce mezinárodního rozhodčího budu v tuto chvíli sledovat aktualizace mezinárodních pravidel a starat se o to, aby tato pravidla byla zanesena i do národních pravidel Českého svazu cyklistiky. A čeká mě také spolupráce s Agenturou Cyklistika a pořadateli jednotlivých závodů českého poháru, aby kvalitativně úroveň závodů splňovala stanovená kritéria UCI závodů.

Takže od této chvíle jste adekvátní náhrada za mezinárodního rozhodčího pana Janouta…

V současné chvíli jsem jediný český mezinárodní rozhodčí pro cyklokros a musím říct, že laťka nastavená panem Janoutem je velmi vysoko. Chtěl bych mu tímto poděkovat za důvěru, kterou ve mě vložil a v sezoně 2017 a 2018 mě v mé snaze stát se mezinárodním rozhodčím podporoval. Teoretické zkoušky v Aigle úspěšně absolvovala také Simona Davídková a v příští sezoně jí čeká praktická zkouška. Pak doufejme, že budeme za české cyklokrosové rozhodčí dva zástupci u UCI.

Hodnotíte se jako přísný a nekompromisní rozhodčí?

Jako rozhodčí nemohu být fanoušek, naopak musím být nestranný a objektivní.

Loni na mistrovství republiky jste diskvalifikoval Emila Hekeleho. S odstupem času, udělal byste to znovu?

Nebylo to přísné rozhodnutí, vše bylo podle pravidel. Takže nebylo co řešit a mám čisté svědomí. Taková souhra okolností, aby závodník měl problém hned po výměně kola, se téměř nestává a patrně za svou rozhodcovskou kariéru "štěstí" toto řešit mít nebudu. Samozřejmě, že mě pak mrzelo, co jsem si přečetl na internetu. Nemohl jsem a ani nechtěl reagovat na komentáře fanoušků, protože komunikace za sbor rozhodčích je v kompetenci hlavního rozhodčího. Ale po mistrovství republiky v Jičíně je příběh Emila Hekeleho krásně uzavřen.

Text -peh-, foto Jaroslav Svoboda