Když se bývalá výrazná postava českého cyklokrosu objevila v Lounech na kole a s číslem připevněným na dresu KC Kooperativa SG Jablonec nad Nisou, vzbudila velkou pozornost fanoušků a médií. Neunikla ani našemu redakčnímu diktafonu.

Na úvod stručná vizitka Jirky Pospíšila:
Narozen 26.února 1973 V Pardubicích. V cyklokrosu stříbrný na mistrovství světa juniorů 1991 v Gietenu, mistr Evropy 1995 v mužích U23 (šlo o nultý ročník MS této kategorie, ještě se statusem ME), trojnásobný mistr republiky v mužské kategorii (1996, 1999 a 2002). Na MS 2001 v Táboře zajel 5. místo v mužích elite. Na silnici se stal vítězem Závodu míru juniorů v roce 1991, byl členem čtvrtého týmu v časovce družstev na mistrovství světa juniorů v americkém Coloradu. Působil v klubech Spolana Neratovice, Auto Škoda Mladá Boleslav, Jelínek-Laureta, Olpran, Morati, Author, a na závěr kariéry v německém týmu Stevens Racing.

Jak se cítíš v jednačtyřiceti letech po skončení závodu? Absolvoval jsi tu čtyřicet minut.
Teď už se mi dýchá dobře, takže fajn.

Co tě přimělo k tomu, že jsi se po tak dlouhé době postavil na start?
Víceméně to byla taková zvědavost. Už jsem o tom přemýšlel delší dobu, akorát letos se mi povedlo najít si na sebe trošku času, takže jsem najel spoustu kilometrů. Sice spíš turisticky, ale dá se říct, že jsem najel tolik, jako když jsem se tím živil. Tak jsem to chtěl vyzkoušet.

Vzpomeneš si vůbec na to, kdy jsi předtím naposledy odjel cyklokrosový závod?
Myslím, že to bylo někdy kolem Vánoc v roce 2005. V roce 2006 pak bylo mistrovství republiky v České Lípě, a to už jsem nejel.

Změnil se nějak cyklokros za tu dobu?
Trasy se asi nezměnily, zůstaly v podstatě stejné. Louny budou vždycky Louny, a Loštice Loštice, ale co se změnilo celosvětově, je ta konkurence. Dřív byli v desítce lidi rozesetí v rozmezí dvou a půl minut, dnes je první dvacítka třeba i v minutě a půl. Záleží samozřejmě na tratích, ale na takovýchto jsou rozestupy menší.

Měl jsi nějaký cíl před startem?
Ten nápad vznikl minulý týden, když jsem se vracel z Chorvatska. V autě jsem neměl co dělat, tak jsem o tom přemýšlel a zavolal Milanu Hollósi, trenérovi a manažerovi KC Kooperativa SG Jablonec nad Nisou, jestli by mi nenechal udělat licenci. On řekl že jo. Myslel jsem si, že to bude dnes lepší. Když jsem přijel domů, naskákaly mi opary a měl jsem rýmu, což mě trošku uzemnilo. Přemýšlel jsem, jestli vůbec nastoupím, ale tak nějak jsem si to už slíbil. Prostě jsem to zkusil. Na to, jak jsem vypadal včera, kdy jsem se ještě doma potil, tak těch čtyřicet minut bylo dobrých.

Mimochodem, jak se ti v minulosti v Lounech dařilo?
Já a Louny, to šlo dohromady špatně. (smích) Nikdy se mi tu nedařilo.

Příští týden se jede v Uničově. I tam se můžou fanoušci cyklokrosu těšit?
Uničov hodně zvažuju, protože bohužel jedu s dcerou na závody se psy do Českých Budějovic. Snad dostanu propustku a odjedu na půl dne odtamtud pryč. (smích) Uvidíme jaká bude konstelace. Rád bych ale jel, dokud jsou terény ještě suché. V mém věku už budu vyhledávat spíše sucho, je to pro mě pohodlnější.


Text a fotky: Martin Bali-Jenčík