Závod kategorie Elite se stal kořistí stáje BKCP – Corendon, která obsadila kompletní stupně vítězů. O konečném pořadí se rozhodovalo až v posledním okruhu, kdy na čele závodu byla osmičlenná skupina. 

Na startu čtvrtého závodu Toi Toi Cupu zařazeného do prestižní kategorie C1 se postavilo 62 jezdců z jedenácti zemí, na které čekalo osm okruhů dlouhých 2850 metrů. Již od úvodního kola patřili k nejaktivnějším čeští cyklokrosaři, především Šimůnek a Boroš. Ti udávali na suché a rychlé trati ostré tempo, které akceptovali i Paprstka a Baestaens. Čtveřice se postupně rozrostla o Nipla a Sweecka, později i Davida van der Poel a Skálu.

Tempo osmičlenné skupiny pokleslo, ovšem o to víc se změnilo v taktickou a nesmírně dramatickou bitvu. Rozhodující moment přišel při závěrečném sjezdu při průjezdu šikanou, kde Šimůnek podklouzl a duo Belgičanů mírně odskočilo. Ve finiši měl více sil bratr mistra světa Holanďan David van der Poel, který porazil oddílového kolegu Belgičana Vincenta Baestaense. V souboji o bronz se radoval Michael Boroš a dovršil tak úspěch barev stáje stáje BKCP – Corendon.

Pořadí kategorie mužů (62 startujících): 1. David van der Poel, 2. Vincent Baestaens, 3. Michael Boroš.

 „Konečně jsem se letos dostal taky na bednu, protože v Belgii kde převážně závodím, to není zrovna jednoduché. Chtěl jsem vyhrát, obzvláště doma. Ale přesto jsem spokojený, obzvláště když jsme s týmovými kolegy obsadili kompletní stupně vítězů,“ řekl Michael Boroš.

Čtvrtý Tomáš Paprstka: „Odjel sem dobrý závod. Jenom škoda toho finiše, kdy mě Bory těsně před cílem předjel. Muselo se to každému líbit, když se pořadí stále míchalo. Byl to ten pravý cyklokros, takový se letos ještě nejel.“

Pátý Vojtěch Nipl: „Za poslední dva týdny mi forma šla nahoru. Dal jsem se zdravotně do pořádku, nasadil jsem dvě tréninkové fáze a k tomu kvalitní odpočinek. Cítím, že mám sílu, ale zatím mi chybí dynamika a lepší technika. Kvůli tomu jsem dneska ztrácel, obzvláště tam, kde jsem se potřeboval co nejrychleji rozjet. Neustále dojíždění mě stálo spoustu sil a boj o absolutní špičku.“

Dvanáctý Lubomír Petruš: „Když se na čele závodu zrychlilo, tak jsem zaváhal a ztratil kontakt. Spíš jsem dokázal jet tempo, než abych zajel o něco rychleji jedno kolo. I když jsem jel v závěru lépe, nedalo se už s tím nic dělat. Potřeboval bych víc delších rovin. Na trati jsem nechal maximum, přesto to na lepší umístění nestačilo.“

Patnáctý Adam Ťoupalík: „Nezávodil jsem tři týdny. Byl jsem nemocný a léčil se doma. Z prvního Světového poháru z Las Vegas jsem si navíc přivezl vir a pak se jen trápil. Po důkladné prohlídce se zjistilo, že jsem byl přetrénovaný a přetažený. Doma jsem si odpočinul a postupně vrátil k tréninku. Ale výpadek byl znát. Navíc mě začaly den před závodem bolet zuby a pomalu celou noc jsem nespal. Dneska se mi jelo dvě kola celkem dobře, ale pak to už bylo slabší. Přesto jsem se snažil závod dokončit. Myslím si, že to bude dobré a budu se jen zlepšovat.“

Text –peh-, foto Jaroslav Svoboda