K zálibám třiašedesátiletého táborského starosty Jiřího Fišera patří muzika a sport. Se sportem začínal s plaváním, později vyzkoušel i triatlon. Je vášnivým cyklistou, v sedle projel Evropu, Ameriku i Afriku.

Díky triatlonu jste poznal i cyklistiku. Jaký je k ní váš vztah?

Ke kolu jsem se víc dostal spíše jako expediční cyklista, když jsem procestoval téměř celou Evropu, ale i severní Ameriku i Afriku. Poměrně odlišné a nesmírně zajímavé to bylo na Islandu. Letos jsem jel už po devatenácté, dohromady jsem najezdil asi čtyřicet tisíc kilometrů.

To znamená, že musíte mít docela slušnou fyzičku…

Než vyrazím do světa, musím každoročně najet minimálně alespoň tisíc kilometrů. Letos jsem se docela dost vyndal, protože jsem se vydal do Pyrenejí, kde jsem pokořil Col du Tourmalet. Navíc jsem si přidal i Stelvio, které pravidelně zdolávají účastníci Gira. Na GPS jsem měl nastoupáno přes sedmadvacet tisíc metrů. A musím uznat, že s veškerou bagáží je to docela brutalita.

Máte s kolem asi spoustu zážitků. Který je ten největší?

Je to pokaždé když vyjedu s těžkým nákladem jakékoliv známé stoupání. Na vrcholu pak relaxuje komunita dalších cyklistů, což je pro mě velká euforie. Co se týče sportovního zážitku, tak je to jednoznačně vítězství Zdeňka Štybara mistrovství světa v Hoogerheide. Jednak proto, že nebyl takovým favoritem a navíc i venku. Měl jsem to štěstí, že jsem u toho byl.

Už jste si vyzkoušel i cyklokros? Neláká vás?

Ještě ne. Projel jsem si táborskou trať pouze na horském kole a nedopadlo to moc slavně. Zkoušel jsem si po závodech vyjet jedno stoupání na maximum, ale nahoře jsem už nestačil zabrzdit. Dvakrát jsem skočil, pak jsem šel na hubu a druhý den jsem skončil v nemocnici.

Tábor je město cyklokrosu. Je vám cyklokros blízký a jak ho vnímáte? 

Byl jsem velký fanoušek cyklokrosu ještě v době, kdy jezdil Václav Antoš, Miloš Fišera, Vojtěch Červínek nebo Radomír Šimůnek starší. Pamatuji si na televizní přenosy z pražské Višňovky, které byly v porovnání se sledováním dojezdů Závodu Míru daleko divácky atraktivnější. A když jsem viděl cyklokros na vlastní oči, přišlo mi to díky dovedností jezdců, hodně fantastické.

Další vrcholnou akcí v Táboře bude příští rok mistrovství Evropy. Má to přínos pro město?

Jednoznačně. S cyklokrosaři z Belgie a Holandska k nám dorazí spousta fanoušků, pro které je cyklokros nesmírně populární sport. Což je pro město nejen ekonomický přínos, ale navíc se i díky televizním přenosům hodně zviditelní. Je to přidaná hodnota, která se nedá vyjádřit penězi. Co by za to jiné město dalo.   

Text Petr Hofbauer, foto archiv J. Fišera