Pořadatelství 67. ročníku domácího šampionátu přiklepla cyklokrosová komise v polovině února v Táboře na schůzce organizátorů Toi Toi Cupu Mladé Boleslavi. V sobotu 13. ledna se budou v městě automobilů v parku Štěpánka rozdělovat tituly v kategorii mužů a žen. Ředitelem závodu je Antonín Ungerman, zároveň současný asistent reprezentačního trenéra Petra Dlaska.

Mladá Boleslav pořádala vrcholnou cyklokrosovou akci naposledy v prosinci 2015, když se zde uskutečnilo mistrovství republiky mládeže. A v listopadu 2013 se tu konalo i mistrovství Evropy. „Bude to můj čtvrtý šampionát, který budu pořádat. Naposledy to bylo v roce 2008 v Mnichově Hradišti, kde zvítězil Zdeněk Štybar,“ zalovil Antonín Ungerman v paměti.

Co pro vás znamená pořádání mistrovství republiky?

Že by měly být závody zárukou dobré úrovně. Jak po organizační, tak i sportovní stránce.

Jste známý tím, že máte spoustu nápadů. Plánujete nějakou novinku?

Ano, chceme prodloužit trať o tři sta metrů. V pasáži, kde budou diváci. Aby nepřišli o rozhodující momenty závodu.

Mladoboleslavská trať nepatří svým profilem k těm náročnějším. Jedině v případě nepříznivého počasí…

To všichni říkali i před evropským šampionátem. Ale nakonec bylo strašné bahno, které podmínky o dost ztížily. Každá trať je těžká. Takže ani tentokrát nebude jednoduchá.

Proč je termín šampionátu o týden později?

Je to dané kalendářem UCI. Veškerý kalendář se odvíjí podle konání mistrovství světa, které bude za rok první únorový víkend.

Měl jste v boji o pořadatelství vážného konkurenta?

Po dohodě s reprezentačním trenérem Dlaskem a předsedou cyklokrosové komise Balogha byla volba jednoznačná.

Kdo bude z domácích jezdců největší nadějí?

Kandidátem na dobré umístění je nadějný David Jarý reprezentant kategorie U23. Možná se objeví i někdo další, ale dosud nemohu prozradit jméno.

Bronzová medaile Kateřiny Nash z mistrovství světa byla pro vás jubilejní pětadvacátou, za vašeho působení u české reprezentace. Oslavil jste ji symbolicky?

Ani ne. Katce jsem popřál a dal jsem jí pusu. Těch medailí je ale daleko víc. Přesně je nemám spočítané.

Můžete prozradit, jak dlouho už působíte u českého týmu?

Světový šampionát v Lucembursku byl můj jednatřicátý. Od roku 1986 jsem vynechal pouze jednou a to v Americe. U trenéra Petra Dlaska jsem v roli asistenta druhou sezonu, za doby Petra Kloučka jsem byl mechanikem třináct let. Když jsem začínal, tak jsem působil několik let i u juniorů jako asintent.

Co na to říkají doma?

Žena má sice stále řeči, ale vždycky mě pustí. Slíbím, že po šampionátu budu celý týden doma. Ale další víkend zase někam vypadnu.

Jste už pamětník. Co se za tu dobu nejvíc změnilo?

Dneska je to už o něčem jiným. Organizace a zabezpečení je každý rok stále lepší a lepší.

Na jaký světový šampionát nejraději vzpomínáte?

Každé mistrovství světa má své kouzlo a atmosféru. Tu nejlepší dokáží udělat belgičtí fanoušci. Proto je těžké porovnávat. Ale největší dojem na mě udělal zcela určitě a nesmazatelně Tábor v roce 2001. Nejen proto, že jsme získali šest medailí, ale díky našim jezdcům zde panovala skvělá atmosféra.

Text a foto -peh-