Nadějné mládí, ale chce to více trénovat

Po předsedovi cyklokrosové komise Českého svazu cyklistiky Petru Baloghovi, následně reprezentačních trenérech, pokračujeme tentokrát v hodnocení cyklokrosové sezona se členy cyklokrosové komise ČSC.

I těm jsme položili dvě otázky.

1 - Jak hodnotíte sezonu a co ukázala dobrého a co špatného?

2 - Co je třeba udělat pro zlepšení?

Milan Chrobák

1 - Pokud budu hodnotit cyklokrosovou sezonu z pohledu pořadatelského, tak asi těžko budeme hledat výraznější chybu na organizačním zajištění celého Toi Toi Cupu, včetně mediální prezentace cyklokrosu. Pořadatelé jednotlivých závodů, zejména velkých Toi, jsou již zkušenými pořadateli a některé změny na tratích jistě nijak výrazně neovlivnily kvalitu závodů. Ta byla v rukou (nohou) závodníků. Tedy pořadatelsky úspěch.

Výsledky na MS 2022 nepovažuji za neúspěšné, byly tam velmi světlé chvilky. Zejména v mládežnických kategoriích (včetně U23) máme jezdce, kteří potvrdili příslušnost k širší mezinárodní špičce.

V osobě Petra Balogha, jednoho z majitelů poháru a předsedy cyklokrosové komise, máme kvalitní osobu, která dbá na dobrou stránku organizace a propagace. Postrádám však větší důraz a větší zapojení reprezentace směrem k účasti jejích členů na kvalitních závodech. Chápu, že je to ovlivněno nejen finančními prostředky, ale leckdy i chutí kluků jít tím správným směrem. Není to pouze o tom, že je potřeba od začátku sezony hlídat si dostatečný počet bodů pro starty z první řady. Sezona ukázala, že máme řadu dobrých a perspektivních závodníků, ale někteří z nich ještě nemají ujasněnou prioritu v disciplíně a možná chybí i tvrdší přístup ze strany oddílového trenéra.

Máme poměrně širokou základnu v mládežnických kategoriích, ale dominanta "rodinných povinností" se prosazuje čím dál více. Na závodech Toi je v době startu juniorských a dospělých kategorií ze 2/3 vyprázdněné parkoviště. Mládež s rodiči odjela. Kde jinde mají sbírat praktické zkušenosti než sledováním kvalitních závodníků. Tedy - negativní vliv "tatínků". Stručně - celkem dobré výsledky, ale rezervy v přístupu trenérském a rodinném.

2 - V kategoriích Elite těžko něco výrazně změníme. Přisypat odměny závodníkům by zřejmě zvýšilo konkurenci, ale byť jen přiblížit se belgickému cyklokrosu, kde je řada týmů, které vytvářejí příznivou konkurenci a to až do stavu, kdy belgičtí závodníci nedokáží spolupracovat ani na MS, u nás těžko dosáhneme. Kluby na to nemají finance.

V kategoriích U23 vidím základ našeho cyklokrosu. Tady se již dají profilovat specialisté cyklokrosaři. Musí však mít podmínky nejen finanční, ale i trenérské zázemí. Závodníci se musí věnovat i ostatním disciplínám, zejména silnici, kde je položen základ vytrvalosti a schopnosti absolvovat celou sezonu na předních příčkách.

V mládežnických kategoriích máme velký potenciál. Úspěchy juniorek i juniorů dávají poměrně velkou naději na postupné zlepšení i ve vyšších kategoriích. Také je nutná spolupráce na poli trenérském, kde každý druhý se pokládá za odborníka, ale těch opravdových máme málo. Rodiče vytváří pro své ratolesti dle možností ty nejlepší podmínky (až po osobní trenéry), ale v podstatě je jim jedno, v které disciplíně bude jejich potomek úspěšný. Tady musí fungovat trenéři. Jinak z nich budou průměrní bikeři i cyklokrosaři. Van der Poel, Aert a Pidcock jsou výjimky.

Trenérské zázemí u reprezentace máme kvalitní a na tom se dá stavět. Petr Klouček je zárukou dodržení nastoupeného směru, Petr Dlask má obrovské zkušenosti z vrcholového cyklokrosu a osvědčuje se jako velmi dobrý organizátor v zázemí cyklokrosových reprezentačních akcí a dobrou budoucnost má i Michal Bednář ve společnosti těchto dvou výrazných osob českého cyklokrosu. A co je nejdůležitější? Tito trenéři to chtějí dělat s vizitkou úspěch celého cyklokrosu. Stručně - zajistit sbírání zkušeností předních mládežnických cyklokrosařů na mezinárodní scéně.

Miroslav Janout

1- Domácí sezonu cyklokrosu hodnotím pozitivně především z hlediska organizace, kdy se přes problémy Covid podařilo realizovat kompletní kalendář závodů včetně závodů pro mládežnické kategorie. Přestože naše výsledky na SP a MS nenaplnily očekávání, hodnotím pozitivně fakt, že prioritu dostali mladí závodníci nejmladších ročníků v kategoriích MJ, WJ, MU a WU s perspektivou získávání zkušeností pro další sezony. Skutečnost, že nám prakticky skončila sezona cyklokrosu už nyní, je podle mě jedním z negativních faktorů. Cyklokrosoví specialisté budou v Evropě závodit až do konce února, zatímco cyklisté se zaměřením na silnici nebo MTB se už musí věnovat přípravě ve své hlavní disciplíně.

Atraktivita cyklokrosu je dána mimo jiné tím, že se jedná o individuální cyklistickou disciplínu. Jako velmi negativní proto hodnotím pokus uplatňovat v našem cyklokrosu nedobré týmové manýry známé ze silničních závodů. Ještě štěstí, že nemáme v cyklokrosu doprovodná vozidla.

2 - Jsem přesvědčený, že se náš cyklokros musí dát cestou specializace. Cyklistika je sice jen jedna, ale kopírovat tři dnešní mimozemšťany (van Aert, M. van der Poel a Pidcock) je nemožné. Je proto třeba se zaměřit a dát všeobecnou prioritu těm mladým, kteří se chtějí specializovat na cyklokros, čímž se nevylučuje, aby nedílnou součástí jejich přípravy na cyklokros byla silnice nebo jiná disciplína. Z mezinárodního hlediska je nezbytné zásadně redukovat počet závodů SP, jehož současná podoba degraduje ze všech hledisek budoucí rozvoj světového cyklokrosu ve všech kategorií.

Karel Kaňka

1 - Sezona z mého pohledu rozhodčího byla úspěšná, co se organizace závodů týká. I když covidová opatření nejednomu organizátorovi určitě přidělala pár vrásek tak se opět prokázal vysoký standart Toi Toi Cupu. Na mezinárodní úrovni vyčnívaly naše juniorky, bohužel ostatní kategorie zaostávaly za očekáváním, to ale přisuzuji hlavně v U23 u Matěje a Kristýny tomu, že jsou “prvoročáci” a určitě se v dalších sezonách budou posouvat pořadím vpřed. Velkým příslibem do budoucna je množství startujících závodníků v žákovských a dorosteneckých kategoriích.

2 - V kategoriích elite nám chybí na závodech Českého poháru rychlejší konkurence. Nejvýraznější závodník kromě Boroše je Konwa, který je ale v mezinárodních závodech kousek za ním a tak Michael doplácí v belgické konkurenci na chybějící rychlost. V ženách Kristýna Zemanová také jasně dominovala, chtělo by to ale konkurenci, co jí bude prohánět i na českých tratí. Konkurence mezi Nizozemkami a jejich převaha nad zbytkem světa je toho důkazem. Experimentování se stavbou tratí s otevřenými zatáčkami nebo naopak s vracečkou co pár metrů neřeší finální zrychlení závodníka, když za sebou nemá tlak v podobě stejně urputného závodníka. Je ale také třeba zmínit kategorie nejmladší: žijeme v úžasné době, na parkovišti před závody se nedá pomalu zaparkovat kolik tam je karavanů. A jen co skončí žákovské kategorie a víc než polovina parkoviště je prázdná. To na co narážím je, ale vidět i několik let zpět. Přeci ti nejmenší by měli i po svém závodě sledovat další kategorie, aby mohli okoukat, jak úsek, který jim dělal problém, projeli jiní závodníci, jak se v těch starších kategoriích závodí a měli motivaci se posouvat dovednostmi i výkonem. A snít o tom, že tam jednou budou oni. V dresu mistra republiky nebo líp, v dresu mistra světa. A tihle malí diváci by ve výsledku udělali také skvělou atmosféru i pro poslední kategorii.

A malá poznámka na závěr: zaráží mě poslední dobou, že závodníci si na cílové pásce stále častěji plácají s diváky. Chápu, že je to poděkování za atmosféru kolem trati. Ale závodník jedoucí o co nejlepší výsledek by za prvé měl být tak soustředěný a vyždímaný, že atmosféru ani pomalu nevnímá. A za druhé, závodník usilující o co nejlepší výsledek by podle mě neměl mít ani náladu radovat se z umístění kolem patnáctého, dvacátého místa. Určitě by se fanoušek toho kterého závodníka nezlobil, že zrovna s ním si neplácl po “nevydařeném“ závodě. U loučícího se závodníka, jako tomu bylo například na MS u Kateřiny Nash je oslava v cílové rovince naopak naprosto pochopitelná. Za předchozí úspěchy si zaslouží průjezd poslední cílovou rovinkou užít.


< Zpět

Partneři

close
detail