Toi Toi Cup 2015-16

 Český pohár v cyklokrosu Toi Toi Cup 2015-2016

Závody poháru Toi Toi Cup Elite + U23 ( tučně označeny ) jsou zařazeny do 1. nebo 2. kategorie UCI. Ostatní závody se jedou jako veřejné závody a pouze závody mládežnických kategorií a žen se započítávají do Toi Toi Cupu.

Generální partner

Fandit cyklistice, a cyklokrosu zvlášť, je snad něco jako mýtická povinnost každého kluka nad třicet. Ať se na mě příznivci jiných sportů nezlobí, ale cyklistika, to byla vždycky jakási naše náhradní formule jedna. Na kole totiž jezdí každý a během sedmdesátých a osmdesátých let našeho dětství a mládí, kdy ještě nebyly počítače a playstationy, bylo právě kolo pro někoho náhradním Hatátitlou, pro jiného Jawou pětistovkou Franty Šťastného, spitfajrem generála Fajtla z ukrývané a chráněné knížky anebo právě formulí Jackieho Stewarta nebo Nikiho Laudy. A ve chvílích, kdy nám to ale opravdu pěkně jelo, jsme se podle toho, které odvětví cyklistiky bylo zrovna nejvýše, všichni stávali jedním z nezapomenutelných etapových vítězů Závodu míru (mimochodem jezdil se i v okolí našeho slánského sídla), machry na dráze zalehlými do beranů a nejčastěji cyklokrosovými akrobaty. Jo, když člověk profrčel poprvé křovím u řeky, rovnou si připadal jako Fišera, Červínek, Šimůnek. Právě díky těmto mistrům zkoušela naše generace, co vydrží ráfky a vidlice obyčejných favoritů a esek. I když tehdy to rozhodně obyčejná kola nebyla. To byly rakety. Pamatuji se, jak před jedním mistrovstvím světa v cyklokrosu pořadatelé předem oznámili, že na trati budou poprvé kolmé překážky z prken a trenér reprezentace vysvětlil v televizi, že my, Češi, se přes tyto překážky naučíme skákat bez sesedání. Spojení „my Češi“ se v tu chvíli týkalo všech kluků na kolech a pokládali jsme za otázku národní cti skákat na kole jako Červínek i během běžné projížďky městem. Mám dojem, že to tehdy nedopadlo úplně dobře, ostatně ani u té reprezentace.

Já osobně jsem toho na kole zažil tolik, že bych unudil k smrti několik škol nekonečným vyprávěním o neustále přebarvovaném favoritu, pracně sháněných součástkách ve specializovaném Tuzexu na kola ve Skořepce (dneska už se tam východoevropské reprezentantky specializují na něco úplně jiného a bony rozhodně neberou), o prvním pořádném kole, koupeném na brigádě ve Spolkové republice Německo záhy po revoluci. A taky bych hrdě připomenul, že jsem absolvoval nějaké závody – Krále Šumavy, Mallevil nebo Jizerskou padesátku a dvakrát vyhrál Tour de Bier na starých kolech, kde se musí povinně dopovat pivem. Nechci se vytahovat, chci jen dokázat, že pro naši společnost Toi Toi je podpora cyklokrosu něčím mnohem významnějším, než je běžná marketingová aktivita. Osobně jsem se totiž přesvědčil, že na cyklistiku platí jedno arabské přísloví, ovšem s malou změnou. Arabové říkají, že čas strávený v sedle koně se nepočítá do doby, kterou máme všichni na světě osudem vyměřenou. Já si s dovolením myslím, že do našeho vyměřeného času se nepočítají chvíle strávené v sedle jízdního, silničního, krosového kola nebo bika. Čili – s otlučeným zadkem a odřenými koleny vzhůru k nesmrtelnosti.

Váš Karel Svoboda.