Kdo neskáče není Čech – hop, hop, hop aneb Jak jsme fandili v Monopoli.

Zvláštní živočich je ten sportovní fanoušek. Disponuje několika neobvyklými vlastnostmi, díky kterým bezpochyby pozitivně vyčnívá z davu ostatních „normálnějších“ jedinců. Tak především je to člověk do nepohody. Dík touze spatřit a povzbudit své miláčky alespoň na okamžik, si odříkává běžné pohodlí a je klidně schopen a ochoten na 22 hodin vlézt do autobusu a ujet s ním vzdálenost přes 1700 km. Každý autobus se při prvním nastoupení zdá luxusní a pohodlný, po deseti, patnácti hodinách neustálého přesedávání z levé půlky zadku na pravou a trvalých otlacích kolen nenápadně uvažuje o skutečných hodnotách svého morálního přesvědčení. Sportovní fanoušek má smysl pro humor a ví, že nekonečná cesta je nutným zlem pro dosažení vyšších cílů, a tudíž každou situaci typu „já už se z toho poseru…“ vtipně okomentuje a vnese radost do tváří druhých. Sportovní fanoušek je vlastenec a díky této své přednosti veze s sebou na sportovní klání mnoho národních symbolů. Třeba státní vlajky, sudy piva, oděvy s nápisy týkající se ryze národnostní tématiky (např. Budweiser Budvar, Pilsner Urquell, Tábor, Holé Vrchy nebo Petr Dlask). Sportovní fanoušek je ekonomicky smýšlející člověk. Čerpá energii ze zbožových komodit různých pivovarů a lihovarů, což vede k jejich prosperitě, potažmo pak k prosperitě celého národa. Sportovní fanoušek je člověk bez bázně a svoji víru nahlas obhajuje před jinými podobně naladěnými národnostními skupinami a soutěží s nimi o lepší kulturnost projevu před televizními kamerami. Sportovní fanoušek je exhibicionista, pročež se rád obléká do stejnokroje a dělá vše pro to, aby upoutal pozornost režiséra televizního přenosu. Sportovní fanoušek je patriot a do posledního okamžiku nepřipouští vítězství jiného borce, než svého miláčka. Sportovní fanoušek je ale především ČLOVĚK se srdcem na pravém místě, protože je dojat, když jeho miláček dosáhne kýženého úspěchu a v duchu si tiše a nenápadně připustí, že i on svým fanděním přispěl k jeho úspěchu. Inu, zvláštní živočich je tenhle sportovní fanoušek.

Naše anabáze začala v pátek 31.1.2003, když v ranních hodinách vyrazil luxusní autobus Volvo z Holých Vrchů přes Tábor směrem do Monopoli. Celkem nás bylo kolem 35 duší. Celý zájezd zkušeně organizoval a vedl pan Dlask. Mezi účastníky zájezdu jste mohli zahlédnout několik známých tváří ze světa krosů – např. Radomír Šimůnek st., pan Murdych, pan Balogh atd. (abych někomu moc nenadržoval). Po nástupu táborských proběhla rychlá seznamovačka s holovršskými s pomocí vděčného tlumočníka - Budweiser Budvaru, který sváděl těžký boj o pozice s vinotékou bratří Šimůnků. Účastníci zájezdu se vesele umívali a švitořili spolu, tipovali vítěze, rozebírali poslední události z cyklokrosu a prožívali to známé napětí z očekávání. To proto, že ještě nevěděli, jak útrpně se budou jejich těla kroutit za pár hodin. Jediný, kdo to spolehlivě věděl, byl fotograf Roman Růžička, který mi už v Soběslavi hlásil : „Já se z tý cesty snad poseru…“. Hlášení opakoval tak zhruba v hodinových periodách a po 10 hodinách jízdy jsem konstatoval, že mluví čistou pravdu. Věřte, nevěřte – nakonec k tomu přece jen nedošlo…

Před branami Monopoli jsme stanuli kolem po 7. hodině ranní druhého dne. Naše cesta vedla rovnou do hotelu Max, kde byli ubytovaní naši reprezentanti společně s doprovodem. Vřelé pozdravení s našimi miláčky, trenéry a funkcionáři dalo zapomenout rozmrzelosti po napůl probdělé noci. Počasí bylo umoudřelé, teplota kolem 10°C, vál ostřejší vítr od nedalekého moře. Paní Dlasková předala Péťovi pekáč buchet a mohli jsme směle odjet hledat parkoviště pro autobus poblíž trati. Díky naprosté ignoranci místních pořadatelů v oblasti značení směru jízdy k závodišti jsme po nepopsatelných zmatcích nakonec zaparkovali pár set metrů od trati přímo na mořském letovisku. Byla to paráda. Ze samé radosti nad tím, jak to dobře probíhá, holovršští ihned narazili sud Plzně a mohli jsme se kochat pohledem na přímořskou krajinou skrze dno půllitru. Pak se rychle akreditovat, převléci do stejnokrojů a vyrazit na první podnik MS – závod juniorů, samozřejmě s věrným brachem Pilsnerem.