Zvláštní živočich je ten sportovní fanoušek.

Ale to jsme obsáhlým způsobem rozebrali v minulé reportáži, když jsme fandili v Monopoli. Po absolvování další mezinárodní zkušenosti bude nejspíš potřeba si přiznat, že počet jeho morálních kvalit se rozrostl.

 

Sportovní fanoušci.

Tak například sportovní fanoušek nenechá zahlušit svoji osobnost pověrami typu: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky." Právě naopak, ochotně opět vstoupí na palubu relativně luxusního autobusu Volvo a s prakticky stejnými ksichty z loňska sdílí nekonečnost svého pobláznění cyklokrosem. To vše přirozeně s vědomím dříve prožitých útrap a odříkáváním osobního pohodlí vyplývající z cestování nad 1500 km trvající 5 dnů a 4 noci.

Máme tu Monu Lisu dobře schovanou?

Bez komentáře.

Sportovní fanoušek je rozhodně kulturně vzdělaná osobnost a na této své přednosti systematicky pracuje kdekoli na cestách za svými miláčky. Sportovní fanoušek disponuje nevídanou odvahou a klidně se vydá do neznámé země bez hlubší jazykové znalosti. Dobře ví, že se dorozumí, jelikož jeho odvaha je podpořená skvělými tlumočníky. Namátkou jmenujeme Pilsner-Urquell, Budweiser Budvar, Fernet Stock nebo Vodka Franz Josef či Koskenkorva. Vidíte, kolik cizích slov sportovní fanoušek hbitě ovládá!

V sobotu prší a prší...

...a ve stanu se leje a leje.

Je to člověk do nepohody, ten sportovní fanoušek. Sobotní ráno totiž zalil Pont Chateau vytrvalý drobný déšť. Samozřejmě, že takovou nicotnou lapálii sportovní fanoušek lehce překoná. Vzhledem k jeho materiálně-technickému vybavení spojenému s příslušnou dávkou charismatu není problém najít suché místečko ve zcela přeplněném stanu na závodišti. Jak je to možné? Jednoduše. Představte si, že jako normální nic netušící spořádaný divák v klidu popíjíte před závodem ve stanu nějakou tu lihovinu. Náhle Vás ohluší jekot sirény, do stanu se vřítí nějací velmi halasní vlajkonoši a to už vidíte řidiče, který nekompromisně rozráží davy nevinných příznivců a brilantně manévruje rudlíkem se sudem Budweiseru. Díky pudu sebezáchovy se vyděšení Evropané rozutečou do všech koutů. Tak sportovní fanoušek lehce najde suché místečko uprostřed přeplněného stanu a klidně může začít probíhat výměna evropského kulturního dědictví.

Chybička se vloudí...

...a český sportovní fanoušek je silně rozčilen.

Sportovní fanoušek je zcela určitě vlastenec. Proto je silně rozčilen, když pořadatel pověsí obráceně jeho státní vlajku. Stalo se při udílení medailí juniorům. Ovšem česká fandící komunita tím nebyla zvlášť nadšena. Šířila kolem sebe takovou dávku decibelů nespokojenosti, že si toho pořadatel nemohl nevšimnout. Tedy když Frantíci zjistili, co nám provedli, vyslaný zástupce pořadatelů z uctivé vzdálenosti posunky naznačoval, že to vidí a se sepnutýma ruka se omlouval a žádal o klid, aby mohlo pokračovat slavnostní vyhlášení. Vlastně byla docela klika, že Roman Kreuziger nezískal zlato, jelikož francouzští pořadatelé by určitě zahráli naši hymnu pozpátku...

Hotýlek.

Nemyslete si, že sportovní fanoušek je stroj. Není. Též odpočívá a nabírá sílu do dalších vlasteneckých projevů. Letos nabíral v hotýlku na okraji Nantes. O celou výpravu se již tradičně velmi zkušeně a starostlivě staral Petr Dlask starší. To vše s podporou svého kosmopolitního kamaráda, který bydlí ve Francii, pochází z Belgie a za manželku pojal Češku, pročež špičkově ovládal češtinu. Tedy tento člověk se též o nás skvěle staral. Kromě toho, že jsme s jeho pomocí řešili jazykovou bariéru, byl to též jediný Belgán široko daleko, který si oblékl dres Dlaskovců a společně s námi fandil proti Belgii.

Pojďme chlapci, pojďme do toho.

A už se to točí a už se to roztáčí...

Pomalu se blíží finálový prožitek pro sportovního fanouška. Je neděle a neprší. Příslušně ustrojeni a materiálně-technicky vybaveni jsme vyrazili do útrob závodní dráhy. Jelikož nám vzrušením stoupal krevní tlak o několik stupňů, raději jsme zvýšili i počet stupňů našeho soudku Budweiser a to z včerejších 10º na dnešních 12º. To aby se tlaky vyrovnaly... A už pan Balogh roztáčí sirénu jako výzvu pro celý ansámbl Čechů, kteří vytváří improvizovaný soubor písní a tanců. Všichni se všemožně snaží, aby se naši borci na trati cítili dobře, když jsou tak daleko od domova. "Kdo neskáče, není Čech - hop, hop, hop".

Polní chirurg se převléká do operačního roucha pod dohledem primáře.

Těsně před elitním závodem došlo k události, která podtrhuje další významný povahový rys sportovního fanouška. A to je kolegialita. Když si například nechtěně "vyhodíte" koleno, všichni Vaši kolegové se o Vás dokonale postarají. Především Vás hbitě dopraví do polního stanu první pomoci. Pak se sice musíte chvíli kroutit bolestí, jelikož při domluvě se sličnými a mladými ošetřovatelkami se nijak zvlášť nechvátá. Po chvíli přiběhne Váš kamarád, který se bleskurychle "vysterilnil" (sterilně se svlékl do půli pasu) a už si nasazuje gumové rukavice a vrhá se ke skalpelu, který skutečný lékař marně někam schovává. A už se sem ženou všichni Vaši kamarádi s digi- i nedigitálními foťáky a čekají na Vaši pokud možno nejbolestnější grimasu, aby Vás zvěčnili na památku. Všichni ostatní si aspoň musí "cvaknout" vlastních lihových zásob, aby ten nervák vůbec přežili. "Kurňa, francouzský výron v koleni - to se jen tak nezažije, né?". Inu, sdílená bolest je poloviční bolest.

Fan (spíše Fun) klub Petr Dlaska se svým miláčkem uprostřed.

Táboriti bohužel svého miláčka uprostřed nemají, jelikož jim ho šlohla Zlámova přítelkyně Katka.

Uzavřeme výčet vlastností sportovního fanouška výňatkem z minulé reportáže, když letošní zkušenost tuto velkou pravdu potvrdila. Sportovní fanoušek je především ČLOVĚK se srdcem na pravém místě, protože je dojat, když jeho miláček dosáhne kýženého úspěchu a v duchu si tiše a nenápadně připustí, že i on svým fanděním nepatrně přispěl k tomuto úspěchu. A letos těch důvodů k dojímání bylo opět více než loni.

Přejeme tedy všem vítězným i poraženým českým závodníkům, aby nás mohli dojímat v tom dobrém slova smyslu i v budoucnu. A my, sportovní fanoušci, je v tom podpoříme, jak jen to bude možné.