Fakta, komentáře a ohlasy

Pětadvacetiletý Wellens korunoval pro Belgičany naprosto jednoznačný závod v kategorii Elite. Reprezentanti Vlámů a Valonů už potřetí za sebou získali všechny tři medaile. Cestu za obhajobou však Wellensovi velmi zkomplikoval sedmatřicetiletý Mario de Clercq, který se ani jednou z posledních šesti šampionátů nevracel domů bez medaile, třikrát se dokonce radoval ze zlata. Wellens se snažil v posledním kole de Clercqovi nastoupit, protože se bál jeho skvělého spurtu. "SuperMario" se jej udržel, nicméně nakonec mu to titul nepřineslo. "Tohle vítězství je pro mě cennější, protože jsem Maria porazil ve spurtu," těšil se Wellens.

Jako nejlepší z Čechů protnul cílovou pásku na osmém místě Petr Dlask, který začátkem roku marodil. "Asi čtyři kola před koncem jsem měl krizi, ale naštěstí se mi to zase rozjelo," komentoval závěr závodu cyklokrosový dlouhán. Stejně jako všem ostatním, i jeho zaskočilo zběsilé úvodní tempo diktované de Clercqem. "Myslel jsem, že s Belgičany vydržím. Jenže byli rychlí a silní. Na takové úrovni ještě nejsem," přiznal Dlask, kterého překvapil mizerný výkon Svena Nijse, jenž jako jediný z Belgičanů závod nedokončil.

Z tváře dalších českých reprezentantů bylo znát zklamání. "Je to přece sport," snažil se hledět na třinácté místo Jiří Pospíšil. Na podnicích Světových pohárů se mu vedlo lépe, jednou byl i druhý. "Nevyšlo to."

Z medailí se česká výprava radovala už v sobotu. Nejprve junior Kreuziger vybojoval na rozblácené, těžké trati druhé místo. Nestačil pouze na belgického suveréna Nielse Alberta, který mu v dešti ujel ve čtvrtém kole. Třetí příčku získal v kategorii do 23 let Zlámalík, který v předposledním kole dotáhl taktizující vedoucí čtveřici jezdců. Na útok Belgičanů sice zareagovat nedokázal, ale v cílové rovince využil zaváhání favorita Wesleyho van den Lindena.

Elite

Šampionát se stal opět naprosto jednoznačnou záležitostí závodníků Belgie, spolu s Wellensem vystoupili na stupně vítězů Mario de Clercq a Sven Vanthourenhout. Z českých jezdců skončil nejlépe Petr Dlask na osmém místě, Jiří Pospíšil dojel třináctý. Na start se postavilo 53 jezdců ze čtrnácti států a belgičtí suveréni se role favoritů chopili hned od startu. Pět jezdců z reprezentační šestice okamžitě opanovalo čelo závodu, jen po cílové rovince vjížděl do terénu před nimi český cyklokrosař Kamil Ausbuher. Tomu ale před depem 'ustřelilo' kolo, skončil na zemi a než opět nasedl, tak se před něj dostalo snad čtyřicet jezdců.

V cíli prvního kola byla vpředu již jen skupina šestnácti závodníků, v níž však překvapivě chyběl Sven Nijs, spolu s Wellensem největší favorit. Z českých jezdců v ní zase byl pouze Dlask. Ve druhé skupině jeli Pospíšil a Lukeš, ve třetí Ausbuher a Ježek. Pro ostatní téměř pekelné tempo belgických jezdců diktoval především již sedmatřicetiletý De Clercq, který se ani jednou z posledních šesti šampionátů nevracel domů bez medaile, třikrát se dokonce radoval ze zlata.

Postupně belgičtí jezdci setřásali své soupeře, až se spolu s pěticí Vanthourenhout, Berden, Vervecken, De Clercq a Wellens ve třetím kole udržel jen domácí Mourey. Ve druhé skupině byli Dlask, Nizozemci De Knegt, Groenendaal a z hloubi pole dopředu se posouvající italský veterán Pontoni. Od poloviny závodu se odpoutali z vedoucí skupiny De Clercq a Wellens, s malým odstupem se je marně snažil dostihnout Vanthourenhout, ale na další skupinu se už dotáhl Pontoni.

Dlask se držel v závěru první desítky, Pospíšil těsně za ní, zatímco ostatní čeští jezdci se propadali; jen Ausbuher se tlačil kupředu. V předposledním okruhu dojel Vanthourenhout vedoucí dvojici, a tím bylo o medailistech rozhodnuto. Wellens se snažil v posledním kole nastoupit De Clercqovi, protože se bál jeho skvělého spurtu, ale ten se jej udržel, nicméně nakonec mu to překvapivě titul nepřineslo. V cílové rovince Wellens těsně svého velkého soupeře zdolal, v souboji o čtvrté místo měl nejvíce sil rovněž překvapivě Pontoni. Dlask měl rychlý závěr, stačil se dostat před Švýcara Baumgartnera a jen málo mu chybělo na Moureye, zatímco Pospíšil v posledním kole o dvě místa klesl.

Příliš se nečekalo, že se stane českou jedničkou zrovna Dlask. Začátkem roku totiž dlouho marodil. "Nechtěl jsem to přesto vzdávat předem. Asi čtyři kola před koncem jsem měl krizi, ale naštěstí se mi to zase rozjelo. I když je to jen jedno místo, tak je škoda, že jsem se nedostal ještě před Francouze Moureye," řekl Petr Dlask. "Myslel jsem, že s Belgičany vydržím, ale překvapil mě Nijs, který asi závod nezvládl. Ostatní byli rychlí a silní, já na takové úrovni ještě nejsem," přiznal Dlask, který za daného stavu byl s osmým místem spokojen. 

To již nelze říci o Pospíšilovi, který myslel na elitní pětici, ale nakonec se musel smířit s třináctým místem. "Zklamaný jsem, ale beru to tak, jak to je; je to přece sport. Mrzí mě hlavně to, že na světovém šampionátu jsem chtěl potvrdit dobrou výkonnost z průběhu sezony, ale nevyšlo to. S Belgičany se občas dá jezdit, ale tady ukázali, že je to hrozně těžké. Byli velmi dobře připravení," potvrdil Pospíšil.

Příliš do řeči nebylo Kamilu Asbuherovi. "Nemá cenu vůbec mluvit," utrousil a v zablácené tváři bylo vidět velké zklamání. "Za depem v prvním kole mi ustřelilo kolo, ohnul jsem řidítka a sedlo a než jsem vstal, tak přede mnou bylo snad čtyřicet jezdců. Jinak se mi jelo v pohodě, ale byla to asi moje chyba, najel jsem si do špatné stopy," přiznal Ausbuher.

Podle českého reprezentačního trenéra Petra Kloučka zajel Pospíšil podle svých možností. Dlaskův výkon označil za nejlepší v sezoně. "Po operaci se za dva roky ještě nedostal na tu úroveň, kterou měl v roce 2001, ale je ještě mladý a mnoho toho má před sebou. Musíme vsadit na něj a mladé jezdce z kategorie do 23 let," uvažoval již o budoucnosti Klouček, který pochválil také Ausbuhera, ale zklamali jej Ježek s Lukešem.

Závod žen skončil triumfem domácích reprezentantek. Na nejvyšší stupeň vystoupila jednatřicetiletá Laurence Leboucherová, druhá skončila její krajanka Maryline Salvetatová a jen s bronzem se tentokrát musela spokojit Němka Hanka Kupfernagelová, která v historii MS ve čtyřech závodech dvakrát vyhrála a dvakrát skončila druhá. Barbora Bohatá dojela do cíle osmnáctá.

U23

I ve druhém závodě světového šampionátu cyklokrosařů v Pontchateau ve Francii nechyběl český zástupce na stupních vítězů. Mistr Evropy z listopadového šampionátu v Táboře Martin Zlámalík přidal do své sbírky bronzovou medaili, když nestačil pouze na Belgičana Kevina Pauwelse a polského krosaře Mariusze Gila. Na 49 jezdců z dvanácti zemí čekalo sedm okruhů na velmi rozbahněné trati a závod hned po startu poznamenal pád. Po vjezdu do terénu nezvládl své kolo na čele jedoucí obhájce titulu Enrico Franzoi z Itálie a spolu s ním se na zemi ocitlo hned několik dalších závodníků. Čeští jezdci naštěstí mezi nimi nebyli a naopak toho dokázali využít. Zlámalík, Zdeněk Štybar a Radomír Šimůnek se protáhli kolem bariéry a rázem čelo závodu opanovali oni.

Dopředu vyrazil druhý nejmladší jezdec startovního pole, bronzový z loňského a předloňského šampionátu ze závodu juniorů Štybar a rázem měl náskok sto metrů. Rychle však zvolnil a počkal na ostatní, takže se vepředu vytvořila desetičlenná skupina, v níž největší, trojnásobné zastoupení měli čeští jezdci. Nikomu se však příliš nechtělo udávat tempo, spíše se taktizovalo, takže dopředu se dotáhli další závodníci, včetně největšího favorita Wesleyho van den Lindena z Belgie. V domácím prostředí moc toužili po medaili hlavně Francouzi a v nájezdu do pátého kola zaútočil Nicolas Belot, ale neuspěl. To v dalším kole byl již Sébastien Minard úspěšnější.

Ostatním se rychle vzdálil, ale v průběhu kola jej dostihli Van den Linden, Pauwels a Gil, zatímco čeští jezdci zaváhali. V šestém kole se probudil Zlámalík a vydal se kvarteto stíhat, naopak Šimůnek si vybral smůlu. Po prvním pádu se dopředu dotáhl, po kolizi s jedním z Francouzů se mu to povedlo podruhé, ale defekt daleko od depa znamenal konec nadějí na dobré umístění.

Taktizovala i první čtveřice, což pomohlo Zlámalíkovi. V cílové rovince předposledního kola se na ni dotáhl, ale když zaútočili Belgičané, tak zareagovat nedokázal. Spolu s Van den Lindenem a Pauwelsem se udržel jen Gil a zdálo se, že o medailistech je rozhodnuto. Jezdecká chyba Van den Lindena však vrátila do hry českého jezdce a ten ve spurtu dokázal zdolat Minarda, Štybar podtrhl svůj výkon šestým místem.

Junioři

Medailově začalo pro české barvy pětapadesáté mistrovství světa cyklokrosařů ve francouzském městě Pontchateau. Roman Kreuziger vybojoval v závodě juniorů stříbro, když stejně jako na listopadovém evropském šampionátu v Táboře nestačil jen na belgického závodníka Nielse Alberta. Radost domácím příznivcům udělal Clément Lhotellerie, který skončil třetí.

Celonoční silný déšť, který neustal ani v době závodu, udělal z jinak rychlého okruhu velice těžkou a bahnitou zkoušku pro 55 startujících krosařů z patnácti států. Hned po startu vjel do terénu na první pozici favorizovaný Albert, z českých jezdců vyrazil do bahna nejlépe na devátém místě Kreuziger, ale hned v průběhu 2650 metrů dlouhého kola se na Alberta dotáhl a při průjezdu jeho cílem měli k dobru před pronásledovateli patnáctisekundový náskok.

Za vedoucí dvojicí jeli Lhotellerrie a jeho krajan Cid, v další čtyřčlenné skupině, ovšem již se ztrátou přes půl minuty, byli další dva čeští jezdci Petr Novotný a Jan Škarnitzl. "Roman měl pokyn, aby se zpočátku spíše držel Alberta, protože v Táboře se mu snažil ujet a pak na to doplatil. Belgičan však vyhrál opět zcela zaslouženě. Je na něm vidět, že je v terénu vyježděnější a i v místech, kde měl mít navrch Kreuziger, získával na něj naopak on," řekl po závodě český reprezentační trenér Petr Klouček. Krátce po polovině závodu ve čtvrtém okruhu Albert zaútočil a českému reprezentantovi ujel. Ten však měl naštěstí dostatek sil k tomu, aby odrazil snahu dvojice domácích jezdců. Albert si bezpečně jel pro zlato, stejně tak jel vstříc svému největšímu úspěchu dosavadní kariéry i Kreuziger.

I když vybojoval stříbro, na úroveň svého otce zatím nedosáhl. Roman Kreuziger starší totiž před jednadvaceti lety v anglickém Birminghamu získal dokonce zlato. "Jsem strašně zklamaný, chtěl jsem vyhrát. Věděl jsem, že s Albertem to bude těžké, ale věřil jsem si. Ve čtvrtém kole, kdy mi ujel, jsem měl problémy v technických pasážích. Tam byl lepší. Déšť trať hrozně změnil. Kolo si dělalo co chtělo a hodně mě to zaskočilo, oproti tréninku byl okruh zcela jiný," řekl v cíli sedmnáctiletý Kreuziger.

Spokojený naopak byl Škarnitzl, který si oproti loňsku polepšil o šest míst a dojel šestý. "V posledním kole jsem měl pád a trochu se zabrzdil, ale horší bylo to, že jsem startoval až z páté řady. Naštěstí se mi úvod povedl a moc jsem neztratil," řekl Škatnitzl. O místo před ním skončil Novotný, který však myslel výše. Ale v prvním a druhém kole se zapletl do pádů. "Sice jsem neskončil na zemi, ale musel jsem zastavit a ztráta na nejlepší byla rázem značná. Stíhání mě stálo dost sil, ale když už jsem viděl, že třetí místo je ztracené, tak jsem se soustředil na boj o pátou příčku. Útočit jsem však měl na bronz," dodal smutný Novotný.

Petr Klouček

"Před mistrovstvím jsem říkal, že budu spokojen se dvěma medailemi, v koutku duše jsem však přece jen počítal se třemi. Myslel jsem, že mezi juniory budeme mít dva zástupce na stupních vítězů," zhodnotil Klouček před novináři českou bilanci na šampionátu. Podle jeho představ nedopadla prestižní kategorie elite. "Ve vytoužené desítce skončil pouze Petr Dlask, ale velmi dobře jel i Kamil Ausbuher. Nebýt pádu v prvním kole, zřejmě by i on v desítce skončil. Svůj den neměl Jiří Pospíšil," přemítal trenér. Václav Ježek a Ondřej Lukeš Kloučka zklamali "Někteří jezdci již dostali dost příležitostí, a nevyužili je. Proto si myslím, že v dalších letech je již bude potřeba nahradit mladými závodníky. Příští rok přechází do elite Zlámalík, za dva roky další," naznačil Klouček cestu, kterou by se chtěl ubírat. "V kategorii do 23 let patříme k absolutní špičce a celá naše základna je podle většiny odborníků ještě lepší než v Belgii," tvrdí Klouček.

Nadchl ho Dlaskův výkon. "Na to, jak mu sezona nevyšla, navíc po nemoci, to před ním musím smeknout," vysekl osmému v cíli poklonu. Jeho názor potvrzuje i to, že mezi juniory Češi vyhráli soutěž národů, v kategoriích do 23 let a elite skončili druzí. "Když srovnám naše vystoupení s loňským v Monopoli v Itálii, tak vidím, že jsme někde jinde. Třiadvacítka a junioři jsou lepší, muži přibližně stejní," naznačil postavení svých svěřenců ve světovém pelotonu.

Podle Kloučka poznamenaly výkon jezdců do 23 let problémy. "Výborně jel Kyzivát i Šimůnek, ale stejně jako na mistrovství Evropy v Táboře si řekli o korunu smolařů. Mladíček Štybar potvrdil šestým místem, že je obrovským bojovníkem a talentem, to samé platí o dalších dvou juniorech Novotném a Škarnitzlovi," vidí budoucnost optimisticky Klouček. Trochu jej zklamala jediná česká žena na startu Barbora Bohatá. V osmnácti letech skončila při premiéře na MS osmnáctá. "Závod jí zřejmě vůbec nesedl, věřil jsem, že skončí kolem desátého místa, kam podle výkonnosti podle mě patří," dodal trenér.

Řekli v cíli

Bronzový Martin Zlámalík byl trochu rozmrzelý z toho, že neskončil výše. "Mrzí mě, že to není stříbro či zlato, ale i tak jsem spokojen. Na mistrovství Evropy se mi jelo lehce, zde jsem se od začátku necítil dobře a bylo to hodně vydřené. I proto je dnešní medaile asi pro mě cennější," zdůraznil jezdec celku Budvar Tábor. "Když se rodil rozhodující únik, tak mi ustřelilo kolo, ale v terénu v posledním kole se mi podařilo vedoucí čtveřici dojet. Stálo mě to ale dost sil, a když zaútočili Belgičané, tak jsem neměl na to se jich udržet," pokračoval Zlámalík. V tu chvíli si pomyslil, že medaile je ztracená. "Posledním impulzem pro mě bylo, když jsem viděl, že Van den Linden v blátě stojí. Začal jsem spurtovat a nakonec z toho byly stupně vítězů," oddechl si Zlámalík.

Spokojený, i když také trochu rozladěný, byl loni bronzový junior Zdeněk Štybar. "Podle vývoje závodu jsem očekával lepší výsledek, ale nakonec poprvé mezi 'třiadvacítkáři' to není tak špatné," řekl Štybar. Litoval především toho, že v úvodu se vepředu příliš nejelo a více se taktizovalo. "Já si myslel, že bychom měli nastupovat, ale krize postihla snad každého, takže jsem nakonec rád, že jsem tam byl," dodal nadějný jezdec.

Nepříznivý osud bral sportovně Radomír Šimůnek. "Dva pády jsem přežil a dvakrát se do skupiny dotáhl, ale defekt daleko od depa, s tím už nešlo nic dělat. Smůlu jsem měl v Táboře při ME, nyní i tady. Snad jsem si to vybral na roky dopředu," řekl Šimůnek.