Milí přátelé kvalitního sportu.

Tato reportáž se neohřála na webu ještě ani 24 hodin a už jsme obdrželi reakce ohledně příliš hádankovitého a hůře srozumitelného textu. Naše skryté pointy jsou nejspíš až příliš skryté a tak jsme raději připojili  ve sloupku vlevo vysvětlující paralelu.

Česká cyklokrosová výletní agentura Petr Dlask Senior Tour potřetí v řadě uspořádala vydařený zájezd fanoušků na Mistrovství světa v cyklokrosu. Tentokrát se jelo do Němec a to do relativně vzdáleného Svatého Vendelína, což ovšem byla ve srovnání s minulými dvěma zájezdy pouhá trapná vyjížďka za humna v podobě nějakých 750 kilometrů.

Úsměv je největší zbraní českého fanouška.

Když se v pozdní páteční hodině dojemně setkaly a prolnuly rodiny Dlaskovců a Táboritů na stanovišti v Praze, v pozdravných úsměvech všech známých tváří z minulých tour se nyní zračila veliká úleva ze zproštění útrap dlouhého cestování luxusním autobusem Volvo. Víte, ono luxusní Volvo je luxusní vždy pouze na první čtyři hodiny cesty anebo se opět stává luxusním po prvních čtyřech pivech. Takže na konci cesty do místa Vašeho angažmá Vás buď  bolí záda a kolena anebo hlava. Ale v každém případě je to fuk, protože konec cesty znamená začátek života českého cyklokrosového fanouška a na jakékoli šrámy způsobené během cesty se v tu ránu zapomíná.

Nejspíš ještě bude nutno v úvodu osvětlit tajemný název Tour : Z kotle a bez televize. Má se to takhle. Zdatní pozorovatelé českého cyklokrosu sledují významné podniky tohoto druhu od krbu a televize a navíc ve společnosti bystrých čtyřnohých rádců dámského pohlaví. Jelikož, jak známo, Česká televize vysílala v době konání MS úplně jiné obrázky, byla namístě oprávněná obava o fundované zhodnocení letošního mistrovského vystoupení našich borců. Chtíc dosáhnout podobných kvalit objektivní výpovědi, zkoušeli jsme tedy do autobusu propašovat krb i dvě nadmíru inteligentní, byť trochu lenivé feny. To neprošlo a tak jsme improvizovaně rozhodli, že namísto krbu zvolíme Svatovendelínský cyklokrosový kotel a perly z terénu předhodíme publiku po předchozí poradě s podobně věrnými společnicemi - tedy s plechovkami Pilsneru a placaticemi slivovice (alespoň ryze českými proprietami na rozdíl od cizácky znějících jmen a plemen). Jak za chvíli jistě posoudíte sami, výsledek bude hodně podobný renomované autoritě.

Pomalu se probouzející český kotel.

"To nejvzácnější, co máme"

Pro diváky naprosto skvěle vymyšlený cyklokrosový velodrom přivítal své první fanoušky za slunečného, ale mrazivého počasí v sobotním pozdním dopoledni. Po důkladné rekognoskaci terénu naši vlajkonoši vykolíkovali oblast, kde se mělo spáchat vlastenecké cítění. Četa materiálně-technického zabezpečení dopravila proviant a další běžné potřeby pro národnostní projevování se bez újmy na kvalitě, což nebylo zdaleka jednoduché. V této souvislosti se totiž vyskytl problém ohledně přepravy "toho nejcennějšího, co máme", jelikož pořadatelé si usmysleli, že trať se bude "přecházet" zejména pomocí schodovitých nadchodů. Ale jak patrno z obrázku vpravo, český fanoušek zvládne nejedno úskalí.

První odborná poznámka : Společně s autoritami si též myslíme, že v našem cyklokrosu je něco v nepořádku. Domníváme se, že je to hudba, kterou český cyklokros  skutečně velmi, velmi postrádá. I my potvrzujeme v mezinárodních měřítcích oprávněnost členění na kategorie a v tomto smyslu byla návštěva zahraničního podniku více než inspirativní.

Co český krosový fanoušek...

...to muzikant?

Je sice pravda, že dík pověstnému národnímu pořekadlu o "co Čechovi, to muzikantovi" je hudební projev našinci blízký, přesto se příliš nedaří na domácí krosová závodiště tento fenomén přenést. To v zahraničí jsou mnohem dále a členění na kategorie je téměř samozřejmostí. A tak v kotli potkáte jak sólujícího banjistu, tak třeba i burácející mnohočlenný dixieland. Uznejte sami z fotky vpravo, že český fanoušek s bubínkem vypadá trochu jako chudý příbuzný...

Druhá odborná poznámka : Opět v naprosté shodě s autoritou soudíme, že závod kategorie U23 bylo naprosto nudné představení, jehož předpokládanou zápletku musel dopředu znát každý, kdo už alespoň jednou v životě nějaký závod v cyklokrosu spatřil.

Fungující Štybar.

A Štybarovy fungující nohy.

Jelikož jsme už viděli nejmíň dva závody v cyklokrosu (jeden před rokem a druhý před dvěma), skutečně jsme předpokládanou zápletku prohlédli velmi brzy a zkušeně. Na startu jsme si totiž důkladně prohlíželi hlavy a nohy všech závodníků a dohadovali se, jak asi budou fungovat. Naše české fanynky jednoznačně prohlásily za nejkrásnější nohy Zdeňka Štybara, jenže posuzovat fungování hlavy přiklopené helmou nebylo nijak zvlášť  jednoduché. Sice jsme sem tam poťukali na nějakou tu kebuli, ale ne a ne poznat, zda-li hlava bude sloužit, či nikoli. A tak jsme to nechali na našich ženách, čímž to pádem se tipování vítěze závodu stalo trapně jednoduchou a nudnou školní úlohou.

Třetí odborná poznámka : Postavení hvězd syna Šimůnka-závodníka a otce Šimůnka-televizního spolukomentátora, který svými výroky dráždí méně chápavá psiska.

Mladý Šimon.

Starý Šimon.

Šimůnkům to tentokrát stálo dobře. Na obrázku vlevo si povšimněte dobrého postavení obou palců na rukou mladého Šimona. A starý Šimon? Ten šel hodně do sebe. Na obrázku vpravo byl totiž zachycen, kterak se nenápadně v přestrojení snaží splynout s davem mechaniků v depu. Detailním záběrem, který bohužel není k dispozici, bylo zjištěno, že si neustále cosi mumlá pod vousy. Nakonec vyšlo najevo, že si s pomocí skrytého diktafonu tajně nahrává svůj komentář k probíhajícímu závodu. Prostě trénoval, aby už neměl své moc špatné dny a hlavně pochopitelně nechce, aby se to všechno nakonec postavilo proti němu a mladému Radkovi. Takže si společně myslíme, že se to nakonec všechno postavilo dobře.

Němá tvář.

Čtvrtá odborná poznámka : Nepřítomnost Pospíšila a špatně fungující hlava a nohy oblíbence Mlynáře, což obojí má uspávací účinek na domácí mazlíčky.

Moc nás zajímalo, jak se ubohé zvířectvo vyrovnává s faktem nepřítomnosti Jiřího Pospíšila a dále pak s nedobrým výkonem oblíbeného závodníka Mlynáře. Totiž tohle je právě situace, která obvykle vede k otupění a následnému spánku inteligentních němých tváří, když zrovna mají přispět fundovanou radou pánovi. A protože inteligentní čtvernožkyně nebyly zrovna po ruce, požádali jsme o vyjádření jiné zvířátko, o jehož inteligenci se vedou spory. Půvabné kravičce jsme nalili do kýble trochu tekutin z vlastních zásob a když se kouzelné vemínko zalesklo, vedla se konverzace. Z té vyplynuly vážné pochybnosti o možnosti rozladění domácích mazlíčků dík jakýmkoli výkonům v terénu. Zdá se, že zvířátka se většinou chovají bystřeji než jejich páníčci. Prostě když něčemu nerozumí, pak si raději někam zalezou a nevynášejí soudy.

Pátá odborná poznámka : Vzájemné plácání po zádech všech zainteresovaných v dojetí jejich domnělé světovosti. Světovosti konkurence dvou, možná tří zemí.

Zakouříme si...

... doutník vítězů a pak si půjdeme poplácat po zádech. Jsme totiž světoví.

Ano, to je jako v pohádce Byl jednou jeden král, když pánové Werich s Burianem pečou lívance. "Vezměme jedno nebo dvě vejce - tedy dohromady tři". Jak mistrný vtip, že. I my jsme správně pochopili jemnou lest renomované autority a zároveň skvělé vizionářské schopnosti. Konkurencí dvou, možná tří zemí bylo totiž myšleno : dohromady 23 zemí. Opravdu jen nepatrná minelka, jelikož jsme na prstech napočítali závodníky z celkem 21 zemí, ale nepřijeli chlapci z Kirgizstánu, jak bylo původně slíbeno. Moc jsme se těšili na jejich fanoušky, na jejich hudební nástroje a zkrátka na propojování a výměnu euro-asijského kulturního dědictví. Nevadí, tak příště.

Správně. Tak zase někdy příště. Doufáme, že jsme s nejčistší pravdou, kolektivním přesvědčením a s nejobjektivnější objektivitou pod sluncem komentovali výkony a veškerá další počínání našich mistrů i poražených na světovém šampionátu.

Šampionát byl vynikající po všech stránkách a myslím, že každý, kdo byl "in" musel být uspokojen v oblasti jakékoli své posedlosti. Přejeme všem organizátorům cyklistických podniků u nás, aby se jim dařilo dosahovat obdobné pořadatelské vyspělosti, jakou jsme měli možnost vidět v Německu. Přejeme všem odvětvím cyklistiky u nás, aby se jim dařilo stejně dobře, jako se daří skvělému českému cyklokrosu.