Se svými zážitky a postřehy z mistrovství světa v cyklokrosu ve St. Wendelu se svěřili jednatel CT Budvar Tábor Petr Balogh a táborský trenér Stanislav Bambula.

Petr Balogh : „Byl to jednoznačně nejzdařilejší šampionát, který jsem absolvoval. Za prvé to bylo díky šílené preciznosti německých organizátorů. To bylo neuvěřitelné. Za druhé bylo mistrovství pojato jako velké setkání národů. Po areálu chodily čtyři kapely, hrály a všichni se chtěli bavit. Obrovské stany byly zdrojem dobré nálady a atmosféry. Ten největší měl kapacitu snad tři tisíce lidí. Moderátor se staral o zábavu a vyvolával jednotlivé národy. Jsou tady Švýcaři? Vybouchl jeden kout se zvony. Jsou tady Češi? Vyskočila druhá část fanoušků s českými vlajkami. A samozřejmě nezapomněl vyzdvihnout cyklokrosaře z určité země. Když vyhrála Němka Hanka Kupfernagelová, moderátor začal zpívat asi pět lidovek, kde se zpívá o Hance. Mistryně světa přišla a začala tancovat asi s padesáti diváky. Němci, ale i všichni ostatní z toho byli úplně unešení, proto ji tolik milují. Takhle já si představuji úspěšnou sportovní akci, aby to nebylo jenom o sportu, ale aby nechyběla volná zábava. To českému sportu chybí.“

„Všechno je ale o penězích. Když jsme pořádali mistrovství světa v Táboře a firma nám udělala rozpočet na nadchod nad tratí, museli jsme odmítnout. Sto padesát tisíc bylo hodně, zápasili jsme o každou korunu. A v Německu byly nadchody tři. Je vidět, že město St. Wendel do sportu investuje, protože se tu konají pravidelné akce typu světových pohárů horských kol a cyklokrosu. Celý sportovní komplex je naprosto ideální. Fotbalové hřiště s atletickou dráhou, hala kde bylo tiskové středisko a zázemí. Nebyl tu problém ani s parkovištěm. Všude je natažený elektrický proud a ozvučení na trati bylo fantastické. Na trati mohli diváci sledovat závod na dvou velkoplošných obrazovkách. Němci měli všechno vymyšleno do detailu. Byl jsem z toho nadšený. Jen těžko by jsme se mohli s nimi rovnat. Absolvoval jsem celkem devět šampionátů, první v roce 1997. Z organizačního hlediska to byl jednoznačně nejlepší šampionát. No tak možná byl lepší Tábor, ale…“ (smích).

„Ještě není jasné, kde proběhne šampionát v roce 2009. O pořadatelství bude velká tlačenice, protože bude cílem dostat cyklokros i do jiných států, aby se v budoucnu mohl stát olympijským sportem. Protikandidáty Česka jsou Dánsko a Spojené státy. Světový pohár v Táboře je naplánován na sobotu 29. října. Chtěli jsme neděli, ale Česká televize vysílá dostihy, a tak jsme ustoupili. Původně mělo být šestnáct závodů Světového poháru, teď jich je s mistrovství světa třináct.“

Standa Bambula : „Bombou byly zdroje dobré zábavy, obrovské stany. Byl jsem tam nakouknout v sobotu odpoledne, když jsem měl volno. Ohromilo mě, že zpívali úplně všichni. Dřevěná podlaha se pohybovala takovým stylem, že ač jsem nechtěl tancovat, stejně jsem skákal. Když člověk vidí, jak se dokáží všichni bavit, skákat a radovat se, tak atmosféře taky podlehne a je to hrozně hezký okamžik. Zbývalo půl hodiny do startu třiadvacítky a jako když práskne bičem, stan se vylidnil. Atmosféra se pak přenesla na trať s náladou a určitým optimismem, že jejich závodník vyhraje. Stejné zabezpečení jsem už zažil na mistrovství Evropy na horských kolech, takže vím, jak jsou Němci precizní. To mě nijak nepřekvapilo.“

„Mluvit reprezentačnímu trenérovi Kloučkovi do taktiky? Kdepak ne, ne. Já bych si samozřejmě do toho řekl něco svého. Státní trenér ale pravidla určil jasně dopředu. Dokud nebudou mít junioři vlastní oficiální Světový pohár, trenér Klouček si určí pravidla sám. Asi to vyplynulo z celé sezony.“

„A co chybí našim juniorům k tomu, aby dosáhli na medaile? To je jednoduché. Nesmí tam být ti závodníci před nimi. Myslím, že je to vývojový otazník. Když se na start postaví 191 centimetrů vysoký Ital Malacarne a 160 centimetrů vysoký Ondra Bambula, podle postav se jasně odvíjí fyzická síla. Ale na to se nelze vymlouvat. Musíme přiznat, že junioři na víc nemají. Každému chybí něco jiného. Kluci jsou výborní v průměru, ale nemáme tam toho Káška, nebo Bínu. Třeba Zlámalík byl tuctový jezdec, byl rád že byl v reprezentaci. Ale postupně se vypracoval. Tady byl průměrný mančaft, ale vždycky někdo vystřeloval. Chybí někdo, kdo by byl hvězdou. Ale na druhé straně mají perspektivu v mužstvu do 23 let.“

Zaznamenal Petr Hofbauer – sportovní redaktor listu Táborsko