Martin Zlámalík :  Dříve jsem byl páté kolo u vozu!  

Ve třetím a sedmém kole jste propracoval až na čelo závodu a vedl jste dlouhé startovní pole. Byl jste aktivní a snažil se o únik. Nedalo se spíš šetřit síly a kalkulovat s lepším umístěním?

"Určitě dalo. Pro mě to ale nebylo v daný okamžik důležité. Chtěl jsem závodit. Po takovém vývoji závodu je pro mě třinácté místo příjemnější, než se celý závod vést vzadu a být nakonec do desítky."

Jak jste vnímal atmosféru mistrovství světa?

"Byla určitě super. V zahraničí je vždy skvělá atmosféra, diváci nejsou líní přijít podívat se na závody.

Vnímal jsem i hlouček Čechů, ale stál na špatném místě! Pro ně na strategicky dobrém, protože viděli na obrazovku a měli celý závod jako na dlani. Ale nestihl jsem je pořádně registrovat, protože stáli ve sjezdu, kde jsem se musel soustředit jen na jízdu na zledovatělém povrchu."

Máte svoje internetové stránky, na šampionátu byla vidět řada fan klubů jednotlivých jezdců. Neuvažujete o fan klubu Martina Zlámalíka?

"To musí chtít hlavně fanoušci. Rozhodně by to ale bylo příjemné. Problémem je, že z osmdesáti procent závodím venku a fan klub něco stojí, aby mohl cestovat s jezdcem. Dlask vychází svým příznivcům hodně vstříc, všechno hlavně koriguje jeho otec."

Z počátku vaší kariéry jste byl v táborském týmu až někde vzadu, nepatřil jste mezi nejlepší. Jak jste se dokázal vypracovat a co byste vzkázal podobným jezdcům?

"Byl jsem páté kolo u vozu! Určitě to pro mě bylo nepříjemné, být v takové roli u týmu, který má podmínky. Dá se s tím ale bojovat. Vzal jsem si ponaučení a zocelilo mě to do budoucna. Byl jsem schopen svoji pozici ignorovat a přes ne zrovna ideální podmínky se připravit na závody. Nevím, asi jsem si to zasloužil. Takže asi vydržet a spoléhat na tréninkovou píli. Když si vezmu Bínu, Káška. Žili z talentu, zatímco já to mám všechno vydřený."

Co vás zaujalo na šampionátu?

"Bylo to moje páté mistrovství světa, první v kategorii Elite. Závody jsou si hodně podobné a jsou na vysoké úrovni. Hodně mě překvapil ohňostroj. Na chvíli mě po závodě žen vyvedl z koncentrace, nevěděl jsem, co se děje."

V kolotoči závodů panuje jako všude konkurenční boj. Kdo je vašim kamarádem mezi jezdci?

"Donedávna to byl Pepa Soukup, který přestoupil k profíkům na silnici do Milevska. Hodně velký kámoš je Kyzivát, protože jsme od malička soupeřili, kdo bude vyhrávat. Neudělá žádný podraz. Ještě si hodně dobře rozumím s Vencou Ježků. V zahraničí to je trošku jiný, všichni se jen zdraví. Když je člověk na výsluní, tak ho ostatní zdraví o to víc. Je tu ale i jazyková bariéra, vlámština se učí hůř. Snažím se aspoň konverzovat anglicky."

Cílem každého sportovce je z ekonomického hlediska určitě zahraniční angažmá. Rýsuje se nějaká nabídka?

"Určitě bych chtěl někam ven, ale všechno se zatím mele. Ještě nic konkrétního, ale změna je život."

Zaznamenal Petr Hofbauer – sportovní redaktor listu Táborsko