Ohlédnutí za světovým šampionátem v cyklokrosu 2006

56. světový šampionát, který se konal poslední lednový víkend v holandském Zeddamu, skončil. O malé ohlédnutí jsme požádali trenéra Budvaru Tábor Stanislava Bambulu, který zhodnotil vystoupení svých svěřenců.  

Šest Táboráků na mistrovství světa je největší počet, který kdy na šampionát odjížděl. Na druhou stranu jsme zase neočekávali medailové umístění jako v dobách Bíny, Šimůnka a Káška.

Junioři

V juniorské kategorii se představili tři jezdci Budvaru Tábor. David Menger, Ondřej Vobora, Jan Pohan. Kluci si nominaci zaslouženě vybojovali, do bojů o bednu měl zasáhnout jenom Menger. Ten předváděl celou sezonu stabilní výsledky. Doma vyhrával, venku se pohyboval na špičce. Soupeři jsou vždycky v juniorské kategorii velkou neznámou, což se také potvrdilo. O titul bojovalo šest jezdců. Proto se snažil početné pole roztrhat, ve spurtu si moc nevěřil. To ho stálo tolik sil, že v závěru nestačil. Tři čtvrtiny závodu sahal po medaili, proto je ze šestého místa zklamaný. Jako zklamání to neberu, ale člověk nesmí být nikdy spokojený. Další Pohan perfektně odstartoval. Z poslední řady šel úžasně dopředu, propracoval se až na desáté místo. Pak ale došlo k nevinnému a nešťastnému pádu, v místě kde by to nikdo nečekal. Ležel za zatáčkou, dojíždějící jezdci ho neviděli. Jakmile vylétli ze zatáčky, tak to do něj navalili. Ti co do něj nabourali, vstali a odjeli. Než si Pohan seřídil kolo, tak přilétla druhá skupina a znovu ho poslala k zemi. Co čert nechtěl, nakonec přijel osamocený jezdec a Pohan šel potřetí k zemi. To ho totálně zranilo. Odneslo to naražené koleno, musel vyměnit kolo. Nakonec z toho bylo jednačtyřicáté místo, s tím už nešlo nic dělat. A poslední náš juniorský zástupce Vobora předvedl tradičně špatný start, do terénu najížděl třetí od konce. Co ale předvedl potom, to byla obrovská stíhací jízda. Kdyby se jel závod na hodinu, tak věřím, že by do desítky dojel. Takhle skončil dvacátý.

U 23 let

Z pěti Čechů startujících v kategorii do 23 let nastoupili na start závodu táborští jezdci Ondřej Bambula a Lukáš Klouček. Oba jako prvoročáci se spíše seznamovali s větší konkurencí.

Tento závod všechny doslova nadchnul a uchvátil. Fanoušci to neskutečně prožívali, situace na čele se neustále měnila. První tři Štybar, Boom a Albert potvrdili, že patří mezi největší favority a nedali ostatním šanci. A co naši. Lukáš Klouček jezdil ve skupině s bratrem Frantou, pak začal postupně odpadat. Nebylo to takové, jak by si představoval a dojel čtyřiadvacátý. Trochu to klouzalo, což mu tolik nesvědčí. Bambula odjel asi nejlepší závod sezony. Odstartoval úplně zezadu a navíc se dostal do karambolu. Při předjíždění se snažil propracovávat dopředu a připletl se k dalším dvěma kolizím. Přesto zabojoval a dostal se až na devatenácté místo. Což z pohledu prvoročáka, není zas tak špatné. Mezi startujícími prvním rokem v této kategorii byl nejlepší, loňští juniorští medailisté skončili až za ním.

Elite     

Mezi českou šesticí nechyběl i táborský Kamil Ausbuher. Ten dosáhl šestým místem na světovém šampionátu dosud svého nejlepšího výsledku. Po startu to byl po startu doslova šok. Naši najeli do terénu jako druhý, čtvrtý a šestý jezdec, což bylo úžasné. Bína měl neskutečnou smůlu, když přetrhl řetěz. Šimůnek předvedl ve sjezdu hrůzostrašné salto, přesto se dovedl vrátit na čelo. Nakonec zůstal na čele osamocený Ausbuher, který jel s taktikou, co nejdéle tam vydržet. V posledních dvou okruzích nám už ukazoval křeče, přesto nakonec dojel. Což byl pro něj úžasný výsledek. Na překvapivé deváté místo přijel strojovým tempem úplně zezadu Kyzivát. Dlaskovi to vůbec nesedlo a vyloženě se trápil. Sezona naznačovala možnost získat  medaili. Byl z toho hrozně nešťastný. Tak jak se přijel omluvil svému fanklubu a se slzami oznamoval, že to prostě nešlo, bylo od něj úžasné.

Perličky ze šampionátu z pohledu trenéra Bambuly

- Závodníci ze Zimbabwe udělali od loňského roku velký krok dopředu a zlepšili se. Jeden z nich jezdil dlouho dobu vepředu. Dokonce před Mlynářem, tak kolem dvacátého místa, pak se postupně propadal. Zbývající Afričané jezdili hodně vzadu, ale soupeřili mezi sebou. Diváci jim neuvěřitelně fandili. Když se vzájemně předjížděli, lidé se mohli zbláznit. Každopádně to bylo zpestření.

- V dějišti šampionátu jsme se připravovali už od pondělka. Hned první den jsme u pořadatelů urgovali, že naše státní vlajky vysely obráceně, červenou barvou nahoru. Teprve těsně před zahájením mistrovství v sobotu je otočili. Až na jednu, kam se nemohli vyšplhat. Nebylo to důstojné, ale třeba polskou vlajku vůbec neotočili.

- Na nedělní závod přišlo 45 tisíc fanoušků, prostory kolem trati byly v několika řadách úplně zaplněny. Tam kde sídlil český tábor fanoušků nebylo možné s propracovat. Proto jsem sledoval závody z depa, kde jsme měli dost prostoru. Odtud jsem viděl přímo na velkoplošnou obrazovku a mohl jsem sledovat, co se děje na trati. Měli jsme představu, kdo má jaký problém a připravit se na možnou výměnu kola.

- Musím pochválit i náš organizační výbor. Po dlouhých letech co jezdím, jsme měli snad nejlepší ubytování. Bydleli jsme přímo v Zeddamu, šest set metrů od trati. To bylo nejblíže ze všech, některé výpravy dojížděli až dvacet kilometrů. Kluci se rozjížděli přímo v hotelu, odsud chodili i mechanici až do depa. Což byl docela luxus.

- Hrozně se mi líbil komentář Ondry Lukeše. Byl nesmírně ukecaný a prožíval to víc, než komentátor Svačina. Přitom vím, že to není vůbec jednoduché. Přenos se musel líbit, jenom je škoda, že nebylo možné sledovat průběžné grafické znázornění pořadí.  

- Příští rok to bude v belgickém Hooglade moc těžký. Tam trať asi nezmrzne, čeká nás asi velké bahno. Což nám moc nesvědčí. Nechybí tam dlouhé roviny a výběhy, písečné pasáže na hřišti. Bude to hodně členité a pro silové typy závodníků.

Táborští fanoušci

Mezi autobusem českých příznivců nechybělo ani osm táborských fanoušků. Navíc auty přijely ještě asi další dvě stovky Čechů z Hlinska, Plzně, Pelhřimova, Prahy, Mladé Boleslavi a fan klub Ausbuhera. Mezi nimi i jednatel táborské Agentury Cyklistika Petr Balogh. Ten nám poodhalil zákulisí šampionátu.    

„Panovala úžasná atmosféra. V obrovských vyhřívaných stanech se dokázali lidé veselit a bavit. Zastavovala nás spousta lidí, jestli bychom jim nedali českou vlajku s nápisem Tábor. Ten už znají od mistrovství světa a už spojují si ho s cyklokrosem. Sledovanost přenosu byla výborná, závody vidělo skoro sedm set tisíc lidí. I v neatraktivním čase, takže hlad po cyklistice asi je. Dostali jsme hodně děkovných mailů, že jsme přenos zařídili. I když jsme prodělali. Po vítězství Zdeňka Štybara měl jeho otec během pěti minut pětatřicet gratulací. Všichni jsme si užívali slávy, nechybělo ani zazpívání české hymny. Byl jsem rád, že ji zkrátili. Pak už jsme stejně všichni dojetím brečeli. Mistru světa nefandili jenom Češi, ale i Belgičani, kde totiž Zdeněk přes zimu bydlí. Těm jsme v neděli darovali českou vlajku, pochází totiž ze stejné vesnice. Pojmenovali po něm dokonce i hospodu a proto jim nesměla vlajka chybět. Zdeněk Štybar má od majitele týmu Fidea Hanse van Kasterena kromě prémie, slíbeno zapůjčení jeho nového červeného Ferrari. Zaplatí mu tolik benzínu, kolik projede. Štybar s ním asi vyrazí do Čech a pořádně si ho užije. Kdyby prý vyhrál potřetí, tak bude mít Ferrari v garáži. Oslovila nás i zimbabwská televize a ptala se na přínos jejich závodníků. Tvrdil jsem jim, že to má samozřejmě pro cyklokros velký význam a je dobře, že jezdí někdo z Afriky. Sice je ostatní závodníci dojeli o kolo, ale udělali za rok velký pokrok. Jejich televize natáčela, jak po závodě chytli reprezentačního trenéra Zimbabwe Rogera de Flaeminga, což je bývalý mistr světa a vyhazovali ho do vzduchu. Slavili jako kdyby vyhráli.

Petr Hofbauer - regionální týdeník Táborsko

Foto - Roman Růžička