UČÍM SE Z CHYB A KOUKÁM SE DOPŘEDU

Vladimír Kyzivát - narozen 22.3.1982. Odchovanec Sokola Holé Vrchy. V roce 1999 vybojoval 7. místo na MS juniorů, v roce 2003 dvakrát 3. místo na Světovém poháru mužů do 23 let. Na ME 2003 v Táboře musel skousnout potupný vyhazov z "bedny", když byl nesmyslně diskvalifikován z 3. místa za údajné zkrácení si tratě. V sezóně 2005-06 vyhrál jeden závod Budvar Cupu (Kolín). Stabilně nejlepší jezdec Ungermanovy stáje JOHNSON CONTROLS AŠ Mladá Boleslav před příchodem Ondřeje Lukeše - říkalo se na začátku sezóny 2005-06. Ale vypadá to, že nejlepším jezdcem zůstane i na konci téhle sezóny. Ne snad proto, že by si Ondra Lukeš zas až tak pohoršil, ale spíše proto, že Kyziho "akcie" stoupají. Na MS v cyklokrosu 2006 totiž zajel 9. místo, což ho rázem katapultovalo mezi světovou elitu.

V Zeddamu 2006 to byl Tvůj první start na MS v cyklokrosu v elitní kategorii. S jakými pocity jsi vstupoval do závodu?

Jel jsem s tím, že jsem vlastně tak trochu outsider českého týmu. Byl jsem na chvostu reprezentace, startoval jsem až jako pátý z Čechů. Takže jsem byl vlastně v klidu, protože nikdo ode mne nečekal žádný zázrak a říkal jsem si, že když to nevyjde, tak se vlastně zas až tak moc neděje. Ale při rozjíždění před závodem jsem viděl, že trať je rychlá a tvrdá, tak jsem si ve skrytu duše uvědomil, že tohle mi naprosto vyhovuje a začal jsem si věřit.

Vyvíjel se závod podle Tvých představ?

Startoval jsem až z čtvrté řady, takže pro budoucí vývoj závodu bylo jasné, že musím dobře odstartovat. Říkal jsem si, že bude dobré, abych po startu byl mezi prvními patnácti. To se ale nepovedlo, jelikož během prvního kola jsem se pohyboval až kolem 25. místa. Bylo mi jasné, že vpředu se pojede rychle a moje naděje klesaly. Naštěstí pro mě se ale hodně padalo a pak se začalo taktizovat. Nikdo nechtěl moc riskovat a tak se závod dost zpomalil. To bylo dobré, protože jsem se bez výraznější ztráty sil dostal asi v polovině závodu do hlavního pole.

Udělal jsi během závodu nějakou významnější chybu?

Naštěstí ne. Samozřejmě, že mi to občas "ustřelilo", jako každému, ale doopravdy jsem si nikde "neustal". Takže vlastně největší chybou byl můj start.

Tvé konečné umístění je skvělé. Přesto se nejde nezeptat, zda-li to nemohlo být ještě lepší?

Vymáčkl jsem ze sebe maximum. Lepší už to asi být nemohlo. Ten den všechno vycházelo, všechno dobře sedlo. Bylo to prostě super.

Na kolik ses cítil před závodem?

Cíl byl do patnáctky. Výrazně jsem překročil plán.

Vnímal jsi nějak atmosféru závodu? Zapůsobil na Tebe ten kotel desetitisíců fanoušků?

To určitě nešlo nevnímat. Už jenom rozjíždění těsně před startem a průjezd neprodyšným špalírem lidí kolem - to bylo ohromující. Atmosféra závodu byla naprosto skvělá a povzbuzování českých fanoušků mě hnalo vpřed. Mimoto jsem ocenil i skvělé zajištění ze strany pořadatelů, výborné podmínky pro trénink, atd. To všechno když sečtu, tak jsem rozhodně jel nejsenzačnější závod své kariéry. Naštěstí tomu odpovídal i výsledek.

Jak se Ti líbila trať?

S tratí jako takovou jsem byl spokojen. Navíc, že byla zmrzlá a rychlá, tak to bylo podle mého gusta. Já bláto moc nemusím. Přiznám se, jsem měl trochu "bobky" z těch dlouhých schodů. Mně tam při tréninku pořád nějak nevycházel krok. Musel jsem se naučit brát to po dvou schodech a při vlastním závodu to nakonec bylo OK.

Jaká byla reakce trenérů na Tvé umístění?

Dostal jsem velmi vážnou pochvalu od mého trenéra Ungermana zejména za taktické počínání. Já jsem si totiž po prvních kolech uvědomil, že nemám na to, abych se sám pustil do stíhání vedoucí skupiny. Sice jsem to mohl udělat, ale snadno jsem si spočítal, že bych na to spotřeboval příliš mnoho sil, které mě pak budou chybět. A tak jsem raději vyčkával a ono se to vyplatilo. V půlce se závod značně zpomalil a já si skupinu dojel v pohodě. Kromě toho mě potěšily i další reakce. Až jsem se divil, kolik lidí, jak z Čech, tak i samotných fanoušků přímo ze Zeddamu, mě poslalo SMS, ve které mi gratulovali i děkovali zároveň. Byl to skvělý pocit.

Co teď budeš dělat?

Pro mě to ještě neskončilo. Ještě pořád trénuji. Závody UCI oficiálně končí až 18.2.2006 a tak se pořád udržuji ve formě, kdyby se náhodou vyskytla nějaká příležitost či pozvánka na závod do zahraničí. Pak si určitě dám volno a budu se pomalu připravovat na silniční sezónu. Uvidím, jaké bude na jaře v Česku počasí a když to nebude stát za nic, tak vyrazím někam za teplem.

Odrazí se Tvůj výsledek z MS v podobě lepších podmínek v domovském týmu?

Já i můj trenér Ungerman si myslíme, že ano. Uvidíme.

Neodpustím si závěrečnou otázku. Maže tento Tvůj jasný úspěch nedobrou vzpomínku na ME 2003 v Táboře?

Nechci se vracet k té události. Už jsem to přešel, i když zapomenout se to nedá. Já se učím z chyb a koukám se hlavně dopředu. Jednou to prostě vyjde, občas to nevyjde a sem tam Ti někdo uškodí. Takový je sport, ale hlavně takový je i život.

Za rozhovor poděkoval Petr Vobora

Foto : Roman Růžička