Druhý závod seriálu Světového poháru sezóny 2004-05 se opět stal kořistí českého jezdce. Byl to Kamil Ausbuher, který suverénním způsobem ovládl závod a dal svým soupeřům jen pramalou šanci. Nechal za sebou pět favorizovaných Belgičanů a za nimi, tedy na 7. místě dojel Zdeněk Mlynář, jenž dík špatnému startu a defektu se musel neustále probíjet z hloubi pole. Perfektně připravená trať, která patří mezi nejoblíbenější a "nejspravedlivější" v Evropě, přivítala ve svých útrobách kolem 5000 návštěvníků a ti kromě jiných radovánek mohli sledovat závod v přímém televizním přenosu na velkoplošné obrazovce. Vítěze pak tradičně dekoroval starosta města Tábora pan Dědič spolu s viceprezidentem UCI panem Holečkem, šampiónům gratulovali i někteří známí hosté z politického života.
Závod se jel na tradiční trati v Táboře u rybníka Komory. Jezdci zdolali 9 kol dlouhých 2850 m s průměrnou rychlostí vítěze 25.76 km/hod. Počasí bylo velmi příjemné, bylo polojasno s teplou okolo 15°C. Pořadatelé výborně připravili trať, kterou předtím "zahřáli" mladí jezdci, když absolvovali svůj 6. závod seriálu Budvar Cup 2004-05. Na trati byly dvoje schody a 3 umělé překážky. Závod se jel pod přímým televizním přenosem, který bylo možno sledovat na velkoplošné obrazovce přímo na závodišti. Opět mnoho závodníků v souladu s regulemi UCI jelo v dresech svých týmů namísto národních barev.
Na startu nechyběl nikdo z velkých jezdců a přesně ve 14.00 startovní rozhodčí odpráskl závod. Start vůbec nevyšel Mlynářovi, který do první zatáčky po startovní rovince vjížděl někde uprostřed závodního pole 59 jezdců. Zato Ausbuherovi ano. Šel do čela hned v úvodu a dokonce už v prvním kole si vybudoval mírný náskok. Za ním se drali Belgičané, ale také Dlask, Šimůnek, Ježek a Kyzivát. Ze zbytku světa stíhali ještě Francouz Mourey a Ital Franzoi. Velcí závodníci Wellens a Groenendaal vůbec nebyli vidět mezi nejlepšími.
Byl to hlavně Nijs, kdo svým tahem zlikvidoval Ausbuherův náskok v druhém kole. Vedoucí skupina v počtu zhruba 10 jezdců se sjela. V jejím čele výborně pracoval Šimůnek. Ve vedení se střídali i Belgičané, zejména Nijs a Vannoppen. Ve třetím kole pak kdesi mimo dosah televizních kamer (a snad i mimo prostor a čas) se náhle opět utrhl Ausbuher a bleskově si vypracoval náskok nějakých 15-20 metrů. V tuto památnou chvíli výborně zapracoval Dlask, kterému se úspěšně dařilo brzdil zbytek světa, když měl "k ruce" i Šimůnka a Kyziváta. Byl to pět Nijs, který toto nedovolil a šel přes Dlaska společně s Vanthourenhoutem.
Pak přišla pohroma pro výborně jedoucího Šimůnka. Absolvoval naprosto stejný defekt jako na 1. závodu Světového poháru v Petegemu, když "strhl ořech". Jeho otec, který spolukomentoval televizní přenos, nechápavě kroutil hlavou, jelikož osobně dohlížel na to, aby na jeho zadním kole bylo vše nové. Mladý Šimůnek přesto doběhl do depa a s "dvojkou" čestně pokračoval v závodě, byť bez jakýchkoli ambicí na dobré umístění. Dá se říci, že jeho post ve skupině za Ausbuherem, který neustále zvyšoval svůj náskok, nahradil Zlámalík. Tomu se dnes jelo velmi dobře a často se objevoval na špici skupiny.
V pátém kole skončil své špatné představení současný mistr světa Bart Wellens. A to už Ausbuher jel svoji spanilou jízdu, když měl náskok necelou půlminutu a dále ho zvyšoval. V té době měl defekt Mlynář, který se pomalu prodíral vpřed, když se mu "zasukoval" řetěz. Trochu ztratil Dlask. Až po polovině závodu se v první desítce začal objevovat Erwin Vervecken.
Teprve až v závěru závodu přicházely ty správné zápletky. Ausbuher měl 2 kola před cílem rekordní náskok 40 vteřin. Belgičané pochopili, že s tím musí něco udělat a tak do pozice stíhače se postavil Vanthourenhout. Čekal na spolupráci Nijse, Vannoppena či DeClecqa, ale ti se k ničemu neměli, tak za to vzal sám. Stejně tak Mlynář, jenže ten byl daleko. V posledním kole "svlékl gumu" Zlámalík, Kyzivátovi nešťastně spadl řetěz a DeClercq jej dokonce přetrhl. SuperMário běžel do depa pro nové kolo, jenže to polámané doslova odhodil ještě před hranicí depa (čímž mírně poranil jednu divačku) a tak jej velmi správně depoví rozhodčí diskvalifikovali. Ten vyváděl... Vanthourenhout stahoval náskok Kamila, ale už nebylo dost času. A tak Ausbuher s náskokem 13 vteřin suverénně zvítězil a nenápadně jedoucí Vervecken si nakonec s přehledem dojel pro třetí místo. Za ním se pak srovnali další Belgičané a Mlynář nakonec zajel slušné 7. místo.
Ausbuher : "Je to můj největší životní úspěch, který zastínil i můj titul mistra světa juniorů." (rozhovor s Ausbuherem je na jiném místě)
Vervecken : "Mám velice rád tuto trať a dneska jsem jel po dlouhé době ve velké pohodě." (rozhovor s Verveckenem je na jiném místě)
Mlynář : "Kdyby mi někdo před závodem řekl, že dojedu sedmý, určitě bych to bral."
Kamil Ausbuher se
stal třetím Čechem v historii, který vyhrál závod Světového poháru. Do čela
průběžného pořadí seriálu se dostal Sven Vanthourenthout.