Bylo to hezké, ale těžké," řekl v cíli Bart Wellens. Jenže tou obtížností nemyslel ani tak technické záludnosti tratě, jako hrátky počasí. Zejména pak vichr. "Věděl jsem, že největšími soupeři budou vítr a Vanthourenhout," dodal Wellens, který nakonec dokázal poručit větru i dešti. Na devět blátivých okruhů, každý o délce 2850 m, vyrazilo 48 závodníků ze sedmi zemí. Naši jezdci si nevedli zle, v první desítce jsme měli v cíli 5 zástupců. Pan starosta města Tábora František Dědič pak korunoval nejlepší borce (všichni na snímku) na stupních vítězů, které naštěstí neodnesl vítr...

V sobotu a v neděli všichni závodníci mládežnických kategorií, někteří rodičové a ostatní nadšenci pod vedením funkcionářů CT Budvar stavěli trať. Jako obvykle – postavit ocelové zábrany, vykolíkovat dřevěnými i ocelovými tyčemi, natáhnout „mlíko“, rozvěsit reklamy, atd. Další zúčastněné složky budovaly svá zázemí – pracovníci České televize stavěli věže pro kameramany, občerstvovači budovali stany a stánky. Ten největší byl čtyřdílný, rudý a budvarský. Je to vlastně polní hospoda, kam člověk rád na chvíli složí promrzlé kosti od nepříznivého počasí, přičemž personál Vás potěší gročkem nebo pivíčkem.

Reklamy v cíli.

Jenže noční „vichr z hor“ zařídil, že v pondělí ráno bylo všechno jinak. Funkcionáři závodu v 7.00 hod „nastoupili do práce“ a pohled na startovní a cílovou rovinku je drtil. Těžké ocelové zábrany jakoby snad ani nebyly vzájemně propojeny ani ukotveny v 20 kg podstavcích. Zkrátka byly volně poházeny v blízkém i vzdáleném okolí, poničeny, pokrouceny. Reklamy, když náhodou zůstaly, tak zmačkané a poškozené. Před závodem stavěči rozvěsili 150 reklam a v pondělí ráno se jich dalo použít čtvrtina, zbytek byl zdemolován anebo odcestoval neznámo kam. Ocelové tyče o průměru 12mm, na nichž byly taky reklamy připevněny, se buď vyvrátily nebo ohnuly o 30°. Jenže to nebyl jediný problém. 

Stan před...

... a den poté.

"Polní hospoda“ Budvaru se přestěhovala. Velestan o rozměrech 24 x 6 metrů putoval 30 metrů směrem ke Komoře a před jasným utonutím byl zachráněn poblíž stojící Ávií s občerstvením. To, co z něj zbylo, už se bohužel nedá nazývati stanem. Větřík si pohrával i s televizními věžemi. Jednu zcela překotil, ostatní sice odolaly, nicméně byla porušena jejich statika a kameramani odmítli „postavení na bedně“. 

Jako mrchy...

I s mobilními toaletami TOI-TOI si vítr dělal, co chtěl. Válely se na louce jak mrchy. Stupně vítězů byly postaveny těsně před závodem a tak vydržely. Korunovaným vítězům - Bartu Wellensovi, Svenu Vanthourenhoutovi a našemu Jiřímu Pospíšilovi - předával ceny pan starosta města Tábora František Dědič, který táborskou cyklistiku velmi podporuje, za což mu patří vřelý dík (viz snímek v úvodním sloupku). Ostatní Češi si v domácím prostředí nevedli špatně, když Ježek obsadil 5. místo, Ausbuher byl osmý, Dlask 9. a Prošek 10. 

Spokojení diváci.

Diváků se sešlo na trati poměrně hojně. Vzhledem k rozbouřeným živlům je číslo 3.500 diváků velmi slušné – však si Dlask pochvaloval. Po skončení závodů poskytl vítěz Bart Wellens (na snímku při dojezdu) rozhovor pro Českou televizi, který překládal oficiální tlumočník cyklokrosu, táborský Jan Benda (viz Galerie výše).