Emotivní rozlučka legendy světového cyklokrosu

Když Zdeněk Štybar ukrajoval poslední metry v posledním závodě, měl na krajíčku slzy. A nestyděli se za ně ani fanoušci. Jak čeští, tak z celého světa, ale převážně z Belgie a Holandska. Po slavnostním vyhlášení kategorie mužů dorazila na pódium legenda světového cyklokrosu, trojnásobný světový šampion – Zdeněk Štybar. Rozloučit se s ním přišla rodina, ale i členové Štybar teamu a nechyběl ani novopečený šestinásobný mistr světa a velký kamarád Mathieu van der Poel. Štyby pověsil své kolo na pověstný hřebík a ukončil svoji bohatou sportovní kariéru. Paradoxně tam, kde ji i odstartoval. Právě v Táboře získal před čtrnácti lety svůj premiérový titul mistra světa v cyklokrosu v kategorii mužů Elite.      

Medaile Zdeňka Štybara z MS v cyklokrosu

3x zlato muži Elite (2010, 2011, 2014), 2x stříbro (2008, 2009)

2x zlato muži U23 (2005, 2006)

2x bronz junioři (2002, 2003)

Jaké jsou teď ty bezprostřední okamžiky, když jste pověsil kolo na pomyslný hřebík?

Je to asi něco jako jít do důchodu. Poslední závod byl pro mě hodně emotivní. Poslední týden jsem toho moc nenaspal, spousta věcí se mi honilo hlavou. Proto jsem chtěl, abychom si poslední závod všichni užili a fanoušci odcházeli spokojeni.

Jak probíhal samotný závod?

I když, jsem se snažil soustředit, přesto se mi vůbec nepovedl start. Do terénu jsem najížděl jako poslední. Naštěstí si mi v prvním kole podařilo předjet dost lidí a poskočil jsem na dvaadvacáté místo. Potom jsem ale začal dělat chyby, pár jezdců mě předjelo a trvalo mi asi dvacet minut, než jsem se znovu rozjel a dostal do tempa. Do předposledního okruhu jsem najížděl s prázdnou galuskou.

Ale nerozhodilo vás to, naopak…

Asi to tak mělo být. Místo závodění jsem si už jen užíval poslední rozlučkové kolo. Nakonec jsem za to rád, aspoň jsem si mohl vychutnat nezapomenutelnou atmosféru. To se ani nedá popsat. V depu jsem měl čas obejmout naposledy mechaniky. Nebyl jsem už koncentrovaný, poslouchal jsem komentátora a fanoušky. Zaregistroval jsem dokonce i manželku, ale pak už jsem ji v davu nenašel. Myslím, že jsem si nemohl vybrat lépe, kde ukončit svoji kariéru.      

Překvapilo vás, že vás doženou emoce už během závodu?

Nikdy nevíte, co se stane. Už v posledním Světovém poháru v Hoogerheide jsem to pocítil. Dneska jsem emoce nedokázal zastavit. Příjemné i nepříjemné vzpomínky se mi honily hlavou, ani fanoušci svým bouřlivým povzbuzováním mi to nijak neulehčili.

Jak dlouho teď neuvidíte kolo?

Samozřejmě, nebude to jednoduché. Už teď vím, že mi to bude dost chybět. Je možné, že pozítří jsem zpátky na kole. Těším se na kratší pohodové vyjížďky. Jsem totiž závislý na sportu.

Štyby je jen jeden. Rozdával radost, byl dokonalý profesionál a skromný člověk. Nejen tréninkovou pílí, pracovitostí a precizností. Neodmítnul žádného fanouška, rozdal nespočet autogramů a selfíček i rozhovorů. A právě proto byl nesmírně populární. Oblíbený byl i v pelotonu mezi největšími soupeři, když se dokázal obětovat pro týmové kolegy. Když se cyklokrosová legenda naposledy rozloučila s fanoušky, znělo nad areálem Komora – Štyby děkujem! Ta dvě slova zůstanou v srdci fanoušků navždy.    

Text Petr Hofbauer, foto Jan Brychta