Podívej se v šest ráno z okna, jak lidé chodí do práce

Jak tehdy vypadal cyklokros u nás a ve světě?

💬 Když jsem začal závodit v kategorii elite, Češi v podstatě měli dvě medaile. V roce 1972 zde Miloš Fišera získal medaili v Riegrových sadech a poté Vojtěch Červínek. Další medaile nebyly. Poté se k Miloši Fišerovi připojili Radek Šimůnek, můj bratr a já, a medaile začaly přicházet pravidelně.

Kde jste poprvé okusil kouzlo cyklokrosu?

💬 Začínal jsem v Pardubicích ve sportovní plavecké třídě. Tenkrát se jim říkalo experimentální třídy, a chodili do nich většinou jen sportovci. Já jsem chodil konkrétně do plavecké třídy, což mě přivedlo k závodnímu plavání. Kromě toho jsem, jako každý mladý kluk, jezdil s kamarády na kole po městě. Jednou, v osmé třídě, jsme se chtěli ulít ze školy a přihlásili jsme se na náborové závody. Jezdili jsme na obyčejných cestovních kolech, ale už tehdy tam byli kluci na kolech s takzvanými berany. Na závodě jsem skončil třetí nebo čtvrtý, což nebylo vůbec špatné. Poté mi soused půjčil lepší kolo a já začal závodit. Po několika náborových závodech jsem se kvalifikoval na takzvaný Závod míru Pionýrů, jak se tomu kdysi říkalo, a tam jsem skončil v první desítce, přestože mnoho kluků závodilo už docela dlouho. Poté, na podzim, všichni začali jezdit cyklokros, takže mě také naverbovali a já začal závodit v cyklokrosu.

Jakou jste měl ze začátku preferenci? Bavil vás cyklokros více než silnice?

💬 Mým dětským snem bylo jezdit motokros, ale to postupem času nebylo možné. Nicméně cyklokros se jezdí také v terénu, takže jsem z toho důvodu měl k cyklokrosu vždycky blíže. Každopádně ze začátku jsem se cyklistice věnoval hodně zeširoka. Trochu se štěstím mě do Dukly Praha vybral pan Vršecký, a tam jsem jezdil dráhu, silnici i cyklokros. Navíc se mi dařilo na dráze i silnici, vyhrával jsem kritéria na etapových závodech a podobně.

Poté se mě Vojtěch Červínek zeptal, jestli nechci přejít do Mladé Boleslavi, kde v té době byl cyklokrosový tým. Pamatuji si, že jsme si vybíral mezi Kolínem a Mladou Boleslaví, což byly cyklistické týmy se zaměřením hlavně na cyklokros. Nakonec jsem si vybral Mladou Boleslav, protože jsem vždy měl blízko i k automobilovým závodům a závodníkům, což mi umožnilo mít mé hobby ještě blíže. A dá se říci, že od té doby žiju v Mladé Boleslavi až do dneška.

Kdy jste si v průběhu kariéry řekl, že byste mohl být trenér? 

💬 Vše se vyvinulo poměrně přirozeně. Zejména když jsem pomalu končil svou kariéru, začal jsem přemýšlet o tom, že bych chtěl u sportu zůstat. Během závodění jsem si proto udělal první trenérskou třídu a prakticky ihned po ukončení kariéry, kdy končil i trenér Vojta Červínek u národního týmu, se naskytla možnost převzít reprezentaci. Přesto jsem se rozhodl, že se ještě nechci takto vázat, protože jsem byl ještě docela mladý. Navíc jsem ještě dva roky závodil v zahraničí s mým bratrem.

Ale netrvalo to dlouho a po pár letech jsem začal trenérsky působit na sportovním učilišti v Mladé Boleslavi. V té době tam byly maturitní třídy s fotbalisty, atlety a cyklisty. To byly mé trenérské začátky. Po zhruba čtyřech letech jsem dostal nabídku pracovat u národního týmu, kterou jsem tentokrát už neodmítl.

Můžeme pomalu přejít na vaší trenérskou roli. V čem byl váš největší přínos pro českou reprezentaci? Uměl jste své svěřence vyhecovat, uklidnit nebo to bylo úplně v něčem jiném?

💬 Určitě to záleželo na více faktorech. Hlavně jsem se snažil uplatnit zkušenosti z vlastní přípravy, vědomosti ze školy. Pracoval jsem také na přesvědčení, že pokud chcete něco dosáhnout, tak je to o tvrdé dřině. Znal jsem to z vlastní zkušenosti od mého trenéra Pavla Vršeckého, kde se tehdy trénovalo opravdu enormně hodně. Takže z toho vycházelo mé přesvědčení, že když nebudou mi svěřenci pořádně trénovat a budou se víceméně vozit, tak nikdy dobří nebudou. Někteří to pochopili a začali vozit výsledky.

Vy jste poté měl možnost vést tým Author. Jak tohle všechno vzniklo? 

💬 To vzniklo, když jsem již měl obchod s koly a v té době byla u nás největší značka Author, která měla velký MTB tým, který jezdil i na světové poháry. Oslovili mě, jestli bych nechtěl být trenérem a zároveň vedoucím týmu.

Takže to byl v té době čistě MTB tým?

💬 Zhruba dva roky ano, ale potom jsem tam dostal Petra Dlaska a vše se pomalu začalo překlápět do ryze cyklokrosového týmu. 

To znamená, že už v té době jste měl tým, kde jezdili závodníci, kteří byli schopni jezdit desítku ve světovém poháru. Dalo se už v té době predikovat, že český cyklokros započne zlatou éru, která odstartovala na mistrovství světa v Táboře 2001? Co by vám na to lidé řekli, kdybyste přišel s takovou vizí?

💬 To jsem rozhodně nikomu neříkal, protože jsem tomu nevěřil ani já. Věděli jsme, že máme výborné juniory a pár závodníků do 23 let. Nicméně za výborné jsme považovali umístění v první desítce. Jediného, od koho jsme si slibovali medaili, byl Petr Dlask. Takže medailové žně jsme rozhodně nečekali.

Tenkrát byl novinář Jirka Černý, který se věnoval cyklistice a cyklokrosu zvlášť. Ten predikoval, že budeme rádi, když se umístíme v první desítce a podobně. Musím ale říct, že to byl člověk, který cyklistice opravdu rozuměl a sledoval všechny výsledky, takže jeho předpoklad nebyl úplně mimo.

Všechno bylo ale jinak..

💬 Ano, první den se v Táboře jel závod juniorů, a my tam skončili na prvních třech místech. To byla absolutní senzace, protože opravdu nic nenasvědčovalo tomu, že bychom mohli dosáhnout takového výsledku. Zhruba týden před mistrovstvím světa v Táboře se konal světový pohár, a Martin Bína byl nejlepší z českých juniorů na osmém místě. Každopádně Jirka Černý po závodě juniorů řekl: "Junioři jsou taková okrajová kategorie. Zítra se jedou U23 a muži Elite, a to se teprve uvidí."

Vidělo, že ano? 

💬 Přesně tak, v kategorii U23 jsme měli druhého, třetího a několik závodníků v první desítce. V závodu Elite se Petr Dlask po chybě v posledním kole propadl na druhé místo, a další dva reprezentanty jsme měli v první desítce. To byl historický úspěch, protože jsme získali šest medailí. To nikdo nečekal, a od té doby nastaly časy, kdy medaile přicházely jakoby samy.

Tahle etapa, tak trošku vrcholila na dalším mistrovství světa v Táboře, tentokrát v roce 2010. Je to tak?

💬 Ano, ale tam byla očekávání možná ještě vyšší než šest medailí z předešlého mistrovství světa v Táboře, takže co se týče počtu medailí, bylo to pro někoho možná trochu zklamání. Na druhou stranu, Zdeněk Štybar vyhrál nejcennější dres v kategorii Elite a Tomáš Paprstka získal dres mistra světa v kategorii juniorů. Nesmíme ale zapomenout na čtvrtá místa, protože Martin Bína těsně prohrál sprint o třetí místo se Svenem Nysem, a Matěj Lasák skončil čtvrtý v kategorii juniorů, stejně jako Kateřina Nash v kategorii žen.

Já vám tady teď popíšu takovou figuru: Zdeněk Štybar zvedá ruce k nebi a stává se mistrem světa. Vzpomenete si na nejbližší okamžiky? Odkud jste tento triumf sledoval?

💬 Byl jsem samozřejmě v cíli a určitě propukla velká radost. Na druhou stranu, kdyby Zdeněk skončil druhý, bylo by to trochu zklamání.

Očekávání byste tedy přirovnal stejně jako letošní vystoupení Mathieu van der Poela letos v Táboře?

💬 Zas tak úplně ne, ale očekávalo se, že Zdeněk Štybar bude po výsledcích v sezoně jeden z největších favoritů. Navíc domácí mistrovství světa a dobře známá táborská trať. Všichni jsme to tak trošku čekali a doufali, že se to stane.

Po mistrovství světa jste oznámil konec na postu reprezentačního kouče. Ani výhra Zdeňka Štybara a další úspěchy vás nepřesvědčili o tom pokračoval?

💬 Já jsem svůj konec avizoval už před mistrovstvím, takže jsem byl pevně rozhodnutý, že nechám misto dalším.

To však nebyl váš definitivní konec v reprezentaci. Trošku mířím k vašemu návratu v roce 2021. To už dávno nebylo éra, kdy medaile chodily pravidelně a vy jste se ocitl v situaci, kdy jste český cyklokros spíše oživoval. Dokonce pamatuji na jeden titulek článku, kdy říkáte “Je to horší než jsem čekal”. Jak na to vzpomínáte?

💬 To mě oslovil Petr Balogh, který chtěl český cyklokros znovu posunout na vyšší příčky, zvláště s blížícím se mistrovstvím světa v Táboře v roce 2024. K tomu byli v týmu kluci jako Petr Dlask a Michal Bednář, kteří závodění opravdu rozuměli, a já věděl, že mi se vším maximálně pomůžou. Přece jenom už jsem tehdy nebyl nejmladší.

Proč vlastně myslíte, že tam byl najednou takový výkonnostní propad?

💬 V té době vlastně chyběla celá jedna generace závodníků. Zejména po mém odchodu, do roku 2015, pokud nepočítám senzační comeback Zdeňka Štybara, nebyla žádná výraznější medaile. Český cyklokros byl v té době ve výrazném úpadku. Tato generace stále chybí, ale situace se postupně zlepšuje a výsledky opět pomalu rostou.

A co způsobilo tento propad? Mohl by to být odliv nadějných závodníku do jiných disciplín? 

💬 To si myslím, že byla velká chyba pustit nadějné závodníky do jiných disciplín. Možná jim v té době nebylo za cyklokros co nabídnout. Týmy z ostatních disciplín mohly nabídnout více soustředění v zahraničí a další výhody.

Zeptám se vás, kdy jste poprvé potkal Zdeňka Štybara? Byl to talent na první pohled?

💬 Zdeněk byl určitě talent na první pohled. Poprvé jsem si ho všiml, myslím, v roce 2005, kdy byl ještě junior. Mám vzpomínku na mistrovství republiky z té doby, kde Zdeněk prohrál s mým synovcem Františkem Kloučkem. To bylo však naposledy, co ho kdy porazil, a od té doby šel Zdeněk jen výkonnostně nahoru.

Čím myslíte, že to bylo?

💬 Zdeněk byl určitě velký talent, ale hlavně to byl nesmírně velký dříč. Zdeněk Štybar byl opravdu poctivý v tréninku a nic nevypustil.

Zažil jste v českém cyklokrosu podobně velký talent? Mě třeba napadá Adam Ťoupalík.

💬 Adam Ťoupalík byl určitě také velký talent, ale chyběla mu ta dřina, takže to malinko promrhal. Podle mého názoru obrovský talent českého cyklokrosu byl Radomír Šimůnek starší a vůbec největší byl Martin Bína. Ironií osudu je, že čím větší talent, tím se více fláká příprava, takže velice často se ten talent promrhá.

Martin Bína, to je zajímavé.

💬 Konkrétně Martina Bínu jsem měl v Author týmu a znám ho opravdu do detailu. Můžu říct, že když skončil na mistrovství světa v Táboře v roce 2010 čtvrtý, začal pořádně trénovat až rok před tím. Tehdy jsem mu řekl: "Martine, kdybys takhle trénoval už dávno, mohl jsi být už třikrát mistrem světa." Pamatuji si, jak byl Martin u mě v Mladé Boleslavi, a já mu řekl: "Martine, podívej se v 6:00 ráno z okna, jak lidé chodí do práce, a řekni si, jestli není lepší jít na trénink."

Například v hokeji často slýcháváme, že český hokej má svá specifika, ať už dobré nebo špatné. Říká se, že se neumíme připravit na důležité zápasy, jsme spíše takové hračičky a nemáme takový tah na bránu, oproti ostatním zemím. Dalo by se říct něco podobného o českém cyklokrosu?

💬 Nějaké zásadní specifika českého cyklokrosu bych asi nezmínil. Nevýhodou určitě je, že v posledních letech se hlavní dění soustředí zejména v zemích Beneluxu, popřípadě dříve ve Švýcarsku. To znamená pro naše závodníky omezený počet startů ve špičkové světové konkurenci, a tím pádem musí spoléhat na to, že budou perfektně připraveni na ty nejdůležitější závody, což je světový pohár a mistrovství světa. Často našim reprezentantům chybí ty zahraniční starty, a to je znát při vrcholných akcích.

Jaké mají například závodící z Beneluxu o českém cyklokrosu mínění? 

💬 Určitě nás berou jako kvalitní soupeře a reflektují dobré výsledky našich mladých závodníků. Zejména Kristýny Zemanové, která v kategorii U23 už prohání eliťačky. Každopádně hvězda jako Zdeněk Štybar nám stále chybí. Avšak i jeho účast na letošním mistrovství světa vzbudila mezi cyklokrosovými velmocemi velké pozdvižení, což bezpochyby oživilo zájem o český cyklokros i na mezinárodní scéně.

Co podle vašeho názoru v momentální době chybí českému cyklokrosu? Nepomohlo by třeba vyšší počet elitních a U23 týmu, které se zaměřují zejména na cyklokros? Nyní můžeme vidět hlavně ČEZ cyklo team Tábor, ale zbytek elitního startovného pole jsou spíše jednotlivci.

💬 Ano, tento problém určitě existuje. Když se například podíváme na ČEZ cyklo team Tábor, tak jeho elitní soupisku v podstatě vykradly silniční elitní týmy, což znamená, že tam nezbylo mnoho závodníků. Někteří z nich možná cyklokros stále jezdit budou, ale určitě to nebude jejich hlavní disciplína.

Jak to tady s týmy vypadalo v minulosti?

💬 Určitě musím zmínit dva tradiční cyklokrosové týmy z Kolína a Mladé Boleslavi, které mezi sebou měly velkou rivalitu, která všechny zároveň motivovala. Dále musím vyzdvihnout Author tým, kde se mi podařilo mít ty nejlepší domácí cyklokrosaře a zavést opravdu tvrdý trénink, při němž kluci trénovali společně jednou i dvakrát denně. Co se týče závodů, jezdili jsme na zahraniční závody i v letní přípravné fázi a v cyklokrosové sezoně se také hodně cestovalo. Právě proto si myslím, že tam byli závodníci jako Dlask, Pospíšil a Ježek, ale také závodníci kategorie U23 Bína a Zlámalík. To byly všechno jména, která měla medaile z mistrovství světa. To ukazuje, že takový tým opravdu v českém cyklokrosu nyní chybí.

Takže vidíte tu velkou sílu v tom, že závodnící spolu denně trénují a motivují navzájem ?

💬 Každý trénink byl vždycky trochu prestižní záležitost a závod. Nikdo nemohl trénink odfláknout a jen se vozit. Ti nejlepší jeli dobře ti slabší z týmu se je snažili udržet, což pomáhalo celému týmu posouvat se vpřed.

Pokud to přenesu do současnosti, v Mladé Boleslavi máme špičkový Brilon team, který funguje na vysoké úrovni, a myslím si, že v mládežnických kategoriích jsou v Čechách nejlepší. V týmu jezdí například nejlepší cyklokrosařka Kristýna Zemanová a Venca Ježek, ale je otázka, kolik jezdců se uchytí v dospělé kategorii. I tam ale závodníci nevyužívají plně výhod tréninku ve společné tréninkové skupině, což je podle mého názoru velká škoda.

Myslíte, že to tedy v českém cyklokrosu nejvíce drhne při přestupu z juniorů do dospělých kategorií? Popřípadě, že čeští závodníci nemají tolik příležitostí uchytit se v zahraničí?

💬 V prvním případě musí závodník dosahovat takové výkonnosti, aby o něj měl zájem nějaký zahraniční tým. Druhým aspektem je, že ne každý je připravený a schopný se ve dvaceti letech přestěhovat na druhou stranu Evropy, aby mohl s týmem trénovat a závodit. Skvělým příkladem je Zdeněk Štybar, který měl od mládí příležitost závodit v zahraničí a tuto šanci naplno využil.

"Myslím si, že Michaelův výkon je plně srovnatelný s medailovými úspěchy. Podle mého názoru to byl pro Michaela nejlepší závod, který kdy jel."

Pojďme se vrátit na letošní mistrovství světa v Táboře, kde se nedávno odehrálo hned několik krásných sportovních příběhů. Současně to byla definitivní reprezentační tečka Zdeňka Štybara a také Vás. Česko získalo dvě světové medaile a Michael Boroš se dostal po letech zpátky tam, kde jsme ho byli zvyklí vídat. Právě možná pro mě byl Michaelův výkon, výkon celého mistrovství. Posledních pár let právě Michael jako jediný držel český prapor elitního cyklokrosu. Někdy ne tak vysoko jak jsme chtěli, ale bojoval. Máte z toho taky takovou radost? Není tento výkon malinko upozaděn?

💬 Myslím si, že Michaelův výkon je plně srovnatelný s medailovými úspěchy. Podle mého názoru to byl pro Michaela nejlepší závod, který kdy jel. Michaela si pamatuji od žáků až po reprezentaci a vždy byl kvalitní závodník. Myslím si, že ve své nejlepší době zde bohužel neměl příliš mnoho konkurence a taky to nebyl závodník, který by měl mnoho nabídek ze zahraničí.

Pokud se vrátím k Michaelově sezoně, určitě měl výbornou silniční sezonu, takže se očekávalo, že bude na cyklokros připravený dobře. Avšak výkony během sezony byly trochu za očekáváními. To nejdůležitější se ale odehrálo až na mistrovství světa v Táboře, kde mu závod opravdu vyšel výborně, navíc na bahnitém povrchu, který rozhodně nepatří mezi Michaelovy nejsilnější stránky. Podle mě to byl Michaelův nejlepší závod v jeho kariéře a doufám, že bude podobné výsledky předvádět i do budoucna. 

Bavili jsme také o úrovní českých cyklokrosových závodu. Vy jste zmiňoval, že nám je záviděl celý svět. Jsou právě tam, v mládežnických kategoriích, budoucí hvězdy? Protože jejich startovní pole je opravdu široké.

💬 Český cyklokrosový pohár má světové parametry, co se týče zabezpečení a organizace závodů. Startovní pole je široké, někdy vidíme na startu i 80 a více žáků, což je obdivuhodné. Avšak problém nastává v tom, že z této široké základny mladých závodníků v budoucnosti nezbyde mnoho těch, kteří by pokračovali dále. V kategorii žáků nebo kadetů není obtížné být solidním závodníkem, často stačí, když nadšený otec vyjede se synkem nebo dcerou párkrát za týden na trénink. Zlom však přichází při přechodu do juniorské kategorie, kde je potřeba větší dřina a systematický trénink. Navíc, pokud závodníci nezačnou vyhrávat, ale končí až na desátých místech, může je to odradit a často od sportu úplně upustí. V dnešní době, kdy mají mladí lidé na výběr z mnoha dalších aktivit, je toto síto obzvláště neúprosné a do dospělých kategorií postoupí jen málokdo.

Je důležité z kvantity mladých závodníků vychovat více kvalitních sportovců, kteří by mohli vyhrávat i v dospělých kategoriích. Ale i to někdy nestačí, aby se ze závodníka stal opravdu profesionál. I v dospělých kategoriích je třeba několik let tvrdě pracovat, než se podaří prorazit. Mnoho talentovaných závodníků ve věku 18 let si uvědomí, že do toho vlastně nechtějí investovat tolik úsilí, jaké by bylo potřeba.

Říká se, že silniční cyklistika je královna cyklistiky. Nemůžeme ale také říct, že právě v cyklokrosu se rodí králové cyklistiky? Myslím tím Wout Van Aerta, Mathieu van der Poela ale také Zdeňka Štybara. Nedal jim právě cyklokros ten nekonečný přehled a lehkost?

💬 Cyklokros je skvělou průpravou pro cyklisty. Nejde jen o známé jména jako Mathieu van der Poel, Wout Van Aert nebo Thomas Pidcock, ale také musíme zmínit Julian Alaphilippe nebo Marianne Vos. Tito vynikající silničáři mají mistrovské tituly nejen v cyklokrosu, ale i na silnici a dráze. Julian a Marianne začínali v cyklokrosu, přičemž Marianne ho jezdí na špičkové úrovni dodnes. Většina elitních cyklokrosařek ve světovém poháru jsou rovněž elitní silničářky. Kombinace cyklokrosu a silniční cyklistiky je výborná a obě disciplíny si jsou navzájem prospěšné. Někteří závodníci kombinují cyklokros i s horskými koly, což ale podle mě není úplně ideální varianta. Cyklokros je blíže k silniční cyklistice, a to i proto, že závodníci tráví během sezony 80% času tréninkem na silnici.

Vidíte nějaký razantní rozdíl v přístupu k tréninku během doby, kdy působíte v cyklokrosu? Na co se v dnešní době klade maximální důraz?

💬 V dnešní době se objem tréninku již dále významně navyšovat nedá, proto se klade důraz na intenzitu a kvalitu tréninku. S tím úzce souvisí i maximální regenerace, které se dnes věnuje značná pozornost. Přístup k přípravě se tedy výrazně změnil: od dlouhých objemových tréninků, kdy regenerace nebyla tak důležitá, k intenzivním a intervalovým tréninkům se špičkovou regenerací.

Do jakého týmu patříte WVA nebo MVDP? A proč? Mají mezi sebou nějaký rozdíl?

💬 Osobně jsem to vždycky asi více přál Wout van Aertovi, ale Mathieu Van Der Poel je asi z pohledu cyklokrosu a některých jarních klasik lepší závodník. Co se týče silnice, tak tam nás Wout Van Aert fascinuje svými výkony i na těch nejtěžších etapách. Když sportovní ředitel řekne Wout Van Aertovi v půlce Tour de France, ať jede kopec naplno, tak ho jede tak naplno, že tam skoro nechá i své lídry. Kdežto u Mathieu Van Der Poela si nepamatuji, že by odjel celý etapák naplno. Navíc Mathieu Van Der Poel často koketuje i s horskými koly. Takže bych řekl, že oba jsou naprosto jiný typ závodníků. Každopádně Mathieu Van Der Poelovi nemůžeme upřít, že se dokáže dokonale připravit na vrchol sezony. Například silniční mistrovství světa, kde vlastní chybou spadnul a stejně to dotáhl k vítězství. A když ještě vezmeme v potaz to, že na to vítězství se tam chystalo minimálně dalších deset závodníků, tak to byl úžasný výkon.

💬 Když to vztáhneme také na letošní mistrovství světa v cyklokrosu, tak s ohledem na to, co předváděl od listopadu, bylo všem jasné, že aby ho mohl někdo ohrozit, muselo by se mu něco stát.

Cyklokros a Olympiáda? Pokud se tak někdy stane, nebude vás mrzet, že právě vy nebudete první český trenér, který pojede na olympiádu? Co to může cyklokrosu přinést?

💬 Mrzet mě to určitě nebude a cyklokrosu bych to velmi přál. Již nyní vidíme, jak se jezdí zasněžený světový pohár ve Val di Sole, což je nesmírně atraktivní. Navíc si myslím, že to cyklokrosu jako sportu prospěje, protože to zvýší jeho prestiž a možná přinese i lepší finanční zabezpečení. Velmi bych jim přál úspěch, ale věk se nezastaví, takže to nyní nechám na jiných.

Co byste poradil svému nástupci? 

💬 Zatím není ještě žádný nástupce stoprocentně jistý, ale mám představu, kdo by to mohl být. Nemyslím si, že by jim bylo třeba radit, protože poslední tři roky strávili se mnou, ví, kam to směřuje a jak by to mělo vypadat. Také si myslím, a je to moje malé přání, aby tam byli na všechno dva, a podstatně si myslím, že jsou to největší odborníci na cyklokros nejen u nás, ale i ve světě. Jsou to profesionálové, kteří prošli závoděním a mají také trenérskou praxi. Navíc mají obrovský přehled o nejnovějších trendech, takže si myslím, že pokud to všechno dopadne dobře, bude cyklokros v perfektních rukou.

Mám tady pro vás poslední otazku na závěr. Máte nějaké osobní nevyřknuté přání, co se týče českého cyklokrosu? Něco co jste už nestihl?

💬 Samozřejmě, aby bylo těch medailí zase více. Chtěl bych znovu sledovat naše reprezentanty vyhrávat, stát na stupních vítězů a slyšet hrát naši hymnu. Cyklokros budu samozřejmě sledovat nadále a moje přání je právě toto – vidět české závodníky opět na vítězných pozicích. Moc bych jim to přál.

Na závěr bych také rád poděkoval mým nejbližším kolegům, kteří vždycky odvedli maximálně profesionální práci. Při mé první etapě působení to byli Milan Chrobák a Tonda Ungerman, a na konci mé trenérské kariéry to byli Petr Dlask a Michal Bednář. Samozřejmě musím poděkovat také celému realizačnímu týmu, protože vždycky panovala skvělá nálada a bylo to s nimi moc fajn.

Nesmím opomenout zmínit praotce českého cyklokrosu, Čestmíra Kalaše, který vlastně odstartoval tu zlatou éru, když v podstatě zařídil, že v roce 2001 se uskuteční mistrovství světa v Táboře a dlouhé roky, až do dneška, podporuje českou reprezentaci. Dále bych chtěl velmi poděkovat předsedovi cyklokrosové komise, Petrovi Baloghovi, za skvělou organizaci všech mistrovství světa v Táboře a za to, že máme u nás stále závody světového formátu. Pamatuji si, jak jsme se mnohokrát do krve pohádali, ale vždy to bylo pro dobro cyklokrosu a dodnes jsme dobří přátelé.