„Ženský cyklokros nás teď drží nad vodou,“ říká trenér Bednář

Mistrovství světa v nizozemském Hulstu uzavřelo letošní cyklokrosovou sezonu a český tým si z něj zásluhou juniorek odvezl hned dvě cenné medaile. Jak se za šampionátem ohlíží reprezentační trenér Michal Bednář a co podle něj ukázal směrem k budoucnosti českého cyklokrosu?

Mistrovství světa v Hulstu přineslo českému cyklokrosu titul mistryně světa v juniorské kategorii. Jak velký moment to podle Vás pro český cyklokros je?

Poslední mistr světa byl v roce 2014 Zdeněk Štybar, ale to bylo samozřejmě v elitní kategorii. Co se týče mládežnických kategorií, tak si vybavuji poslední takový úspěch v podání Tomáše Paprstky v roce 2010, což už je opravdu trochu vousatější titul juniorského mistra světa. Pro český cyklokros to má tedy obrovský přínos. Teď samozřejmě hodně záleží na tom, jak bude Bára svůj potenciál dál posouvat a jak na sobě bude pracovat. Potřebujeme, aby se to časem překlopilo i do elitních kategorií, aby měla Kristýna Zemanová další nástupkyni, která bude schopná v elitě předvádět minimálně podobné, ne-li lepší výsledky. Je to tedy skvělé, ale teď je potřeba s takovým talentem správně pracovat, abychom za pár let mohli slavit podobné úspěchy i v elitní kategorii.

Barbora Bukovská potvrdila svůj potenciál ziskem duhového dresu, Lucie Grohová přidala bronz. Čekal jste už před šampionátem, že by juniorský závod mohl mít pro český tým takto medailovou podobu?

Přiznám se, že jsem ani u jiné kategorie nečekal, že bychom měli dvě závodnice na stupních vítězů. Myslím si, že s tím nepočítal nikdo. Samozřejmě jsme hodně čekali od Báry Bukovské, která potenciál na medaili ukazovala po celý rok. Lucka Grohová naznačila své možnosti už ve Světovém poháru ve Flamanville, kde se po nepovedeném startu dokázala ze zadních pozic propracovat až na třetí místo. Ten potenciál tedy měly obě, ale že se to sejde takovým způsobem, a ještě po smolném pádu Lucky v posledním kole, to bylo opravdu velké překvapení. Nakonec třetí místo uhájila a bůh ví, jak by se závod vyvíjel, kdyby k pádu nedošlo. Ve skrytu duše jsem doufal v jednu medaili, ale že to dopadne takhle, to bylo upřímně velké překvapení i pro mě.

Juniorky i ženy, zejména Kristýna Zemanová, se v průběhu celé sezony prezentovaly velmi solidními výkony. Jak hodnotíte posun ženské části reprezentace v letošní sezoně?

Je pravda, že ženský cyklokros nás teď trochu drží nad vodou. Jak Kristýna Zemanová v elitní kategorii, tak Bára Bukovská a Lucka Grohová. Myslím si ale, že solidní výsledky měly během sezony i Eva Drhová a Bára Šíslová, obě byly v top desítce na mistrovství Evropy, Eva Drhová dokonce dvakrát ve světovém poháru. V dámských kategoriích jsme tedy byli úspěšní po celou sezonu. Kristýna nám dělala čest od začátku do konce, což vygradovalo – troufnu si říct až historickým – pódiem ve Světovém poháru v Hoogerheide. Jsem rád, že úspěchy přišly napříč kategoriemi, od mládeže až po elitu. Kristýna je navíc v elitní kategorii prvním rokem a pořád je mladá. Ostatní holky mají celou kariéru před sebou, takže teď bude hodně záležet na tom, jak dokážou svůj potenciál dál rozvíjet a navázat na tyto výsledky.

Kdo Vás v Hulstu nejvíce mile překvapil – ať už samotným výsledkem, přístupem k závodu, nebo tím, jak zvládl tlak světového šampionátu?

Asi nejvíc mě překvapila Lucka Grohová. Podala opravdu excelentní výkon – zarputilý, soustředěný. Po horším startu, kdy byla s Bárou kolem patnáctého místa, se nevzdala, bojovala a dokázala se propracovat až na třetí pozici. Myslím si, že chvílemi cílila i na stříbro. Bohužel ji zbrzdil pád a těžko říct, jak by se závod dál vyvíjel. Víme, že Francouzka Lise Revolová občas psychicky závod nezvládne, když ji soupeřky začnou předjíždět. Každopádně z toho bylo skvělé třetí místo a pro mě osobně největší a velmi milé překvapení.

Když se za mistrovstvím světa ohlédnete v širším kontextu celé sezony, s čím odjíždíte nejvíce spokojený a na čem by se podle Vás mělo směrem k další sezoně stavět?

Spokojenost je určitě s medailovými úspěchy. Dobře nás ale prezentovali i Michael Boroš a Kristýna Zemanová. Kristýna sice po velkém nezdaru dojela „až“ jedenáctá, ale tři čtvrtě závodu bojovala o bronz. Bohužel ji z boje vyřadil pád, ale to k tomu patří. Michael Boroš dojel v elitní kategorii mužů čtrnáctý, což považuji za velmi dobrý výsledek. Ta konkurence je tam extrémně vyrovnaná, první desítka je hodně daleko a na ni už musí závodníkovi sednout úplně všechno. Takže ani Bory rozhodně nezklamal. Co mě ale trochu trápí, je celková vyrovnanost napříč kategoriemi. Máme „hvězdu“ Báru Bukovskou, další medailistku Lucku Grohovou, takže v juniorkách ta šířka je. Pak už ale stojíme spíš na individualitách, jako jsou Kristýna Zemanová, do budoucna doufám Kryštof Bažant, Václav Ježek, který teď bohužel kvůli zranění šampionát vynechal... Chybí mi tam ale větší kontinuita a návaznost mezi kategoriemi. V tomhle směru bych byl lehce tedy kritický. Když je širší a stabilnější základ, může z něj pak někdo „vystřelit“ systematicky, ne jen náhodou. A to by měl být cíl do dalších sezon.